Tým ze Stanfordu oprášil letitý design jednorázových chlórových baterií. Ty byly skvělé v hustotě ukládané energie, ale měly problém s agresivním chlórem. Jako průlomové řešení se ukázalo použití elektrod s uhlíkovými nanosférami. V jejich pórech se ukryje chlór a tam pak čeká na opětovné nabití baterie, aby se mohl stát součástí chloridu.
Baterie jsou stále velice bolavým místem civilizace a tím pádem i žhavým tématem výzkumu. Na americké Stanford University experimentují s letitou architekturou chlórových baterií na jedno použití. Snaží se z ní vytěžit novou technologii a jsou v tom úspěšní. Vyvinuli novou verzi těchto starých baterií, ve které jsou nejen nabíjitelné, ale zároveň pojmou šestkrát víc energie než soudobé standardní lithium-iontové baterie.
V tomto případě byla klíčovým průlomem stabilizace reakcí s chlórem v baterii. Pokud na experimentální baterie naváže výroba a použití ve velkém, tak by se mohly objevit baterie, které na jedno nabití utáhnou chytrý telefon po celý týden.
Logo. Kredit: Stanford University.
Nová baterie představuje technologii alkalický kov-chlór. Je založena na chemii, která byla poprvé využita v sedmdesátých letech dvacátého století jako lithium-thionyl chlorid. Tyto původní baterie byly slušně hodnocené pro ukládání energie ve velmi vysoké hustotě. Problém byl ale vysoce reaktivní chlór, kvůli jehož chemickému řádění byly tyto baterie použitelné jen jednou jedinkrát.
V klasické nabíjitelné baterii elektrony během vybíjení putují do jiného typu molekul. Když se taková baterie nabíjí, tak se elektrony přesouvají zpět, do původních molekul. U původních baterií s chlórem šlo o to, že se chlorid sodíku či chlorid lithia změnil na chlór. Ten je tak reaktivní, že ho nebylo možné přeměnit zpátky na chlorid s dostatečně vysokou účinností.
Guanzhou Zhu s kolegy to vyřešili tím, že vyvinuli nový typ elektrody z porézního uhlíku. Ten funguje jako houba, která nasaje „zlobivé“ molekuly chlóru a udrží je v bezpečí, aby mohly být opět přeměněny na chlorid. Jak říká Zhu, když je jejich baterie nabitá, tak jsou molekuly chlóru polapeny v pórech uhlíkových nanosfér. Baterie s touto architekturou v této chvíli zvládnou až 200 cyklů vybití/nabití a stále je prý prostor pro zlepšení. Dobře udržované Li-Ion baterie přitom vydrží cca 500 až 1000 cyklů.
Badatelé v experimentech doložili, že jejich baterie ukládá 1200 mAh na gram materiálu elektrod. To je zhruba šestinásobek oproti soudobým Li-Ion bateriím. Pokud tato technologie baterií uspěje a bude dotažena do konce, mohla byt nalézt velice rozmanité uplatnění, od medicínských technologií a běžné elektroniky, až po satelity či senzory na odlehlých místech.
Po dvou měsících testování Windows 11 dospěl Microsoft k závěru, že jeho dříve stanovené minimální požadavky na nový systém byly správné. Upravil totiž jen drobnosti.
Ty se týkají procesorů. Firma nadále požaduje minimálně Intel Core 8. generace a AMD Ryzen 2000. V kanálech Windows Insider povolil testování i na 7. generaci Core a Ryzenech 1000, ale s počítači byly údajně problémy. Jedinou změnou na požadavcích tak je, že Jedenáctky přijdou oficiálně i na Core X a Xeon W (předtím je Microsoft zapomněl uvést) a výjimkou porušující pravidlo bude procesor Core i7-7820HQ (nachází se v drahém Surface Studiu 2).
Minimální požadavky na Windows 11
Microsoft tak od Windows 11 odstřihne i několik vlastních počítačů z éry Desítek: konkrétně Surface Go 1, Surface Pro 4 a 5, Surface Book 1 a 2 (u 2. generace jen některé modely), Surface Laptop 1 a Surface Studio 1. V dokumentaci najdete přesný seznam podporovaných CPU od Intelu, AMD i Qualcommu. (Jsou tam i Snapdragony, Atomy, Celerony, Pentia a Athlony, nejde tedy jen o Core a Ryzeny, ale i další čipy stejných generací.)
Vývojáři nehledí ani tak na výkonnostní hledisko jako na dostupnost záplat a bezpečnostních funkcí přímo na úrovni CPU. Spousta nepodporovaných procesorů je totiž rychlejších než některé podporované.
Microsoft uvádí, že počítače nesplňující minimální požadavky během testování končily o 52 % častěji na modré obrazovce smrti než ty podporované. U těch podporovaných se „BSOD“ objevil jen v 0,2 % případů. Na nepodporovaném hardwaru prý také o 43 % častěji padaly aplikace (ty od Microsoftu).
Těžko říct, jestli za horší stabilitu opravdu mohl zrovna procesor, nebo zkrátka fakt, že na starých systémech pravděpodobně budou i jiné staré a potenciálně problematické komponenty. Každopádně Microsoft udělal tlustou čáru a uživatelé se musí přizpůsobit.
Minimální hardwarové požadavky na desktopové Windows 10 a 11
Windows 10
Windows 11
CPU
1× 1 GHz; x86, x86-64, Arm32, Arm64
2× 1 GHz; x86-64, Arm64
RAM
1 GB (32b) / 2 GB (64b)
4 GB
úložiště
32 GB (od v1903)
64 GB
GPU
DirectX 9, WDDM 1.0
DirectX 12, WDDM 2.0
displej
7", 800 × 600 px
9", 1280 × 720 px
TPM 2.0
ano (od v1703)
ano
síť
Wi-Fi nebo Ethernet
Wi-Fi nebo Ethernet
Bluetooth
volitelné
povinné (mimo desktop)
Precision Touchpad
volitelné
povinné pro notebooky
720p webkamera
volitelné
povinné od 1. 1. 2023 (mimo desktop)
Jiné požadavky se nemění. Počítače tedy musí obsahovat alespoň 4 GB RAM, 64GB úložiště, grafický čip s podporou DirectX 12 a ovladači WDDM 2.0. Povinný je nakonec také modul TPM 2.0 (nikoliv 1.2), do kterého systém bude ukládat klíče pro šifrování BitLocker (zatím nepovinné) a identifikační údaje Windows Hello. Povinná je též ochrana UEFI Secure Boot, jež má bránit útokům jako NotPetya, které kompromitují systém jen před jeho spuštěním.
Pro nově prodávané notebooky pak platí, že musí mít alespoň 9" HD displej, Bluetooth, Precision Trackpad a v budoucnu také webkameru. Ale najděte dnes laptop, který ji nemá…
Na webu Microsoftu už je také aktualizovaný nástroj PC Health Check, který prozradí, jestli je vás počítač kompatibilní s Windows 11, případně se kterou komponentou bude problém. Stažení je ale zatím dostupné jen pro přihlášené uživatele, navíc zapojené do programu Insider.
Procesor Core i5-7200U má smůlu, Windows 11 pro něj nebudou
Sám jsem ale mohl ověřit, že jediný červený křížek svítí u procesoru Core i5-7200U. Ač notebook z insiderského kanálu Windows 10 upgradoval na Jedenáctky a ani jednou během testování neskončil na modré obrazovce smrti, můj Zenbook má utrum.
Co bude s nepodporovanými počítači?
Na otázku jsou tři odpovědi. Pokud počítač nesplňuje požadavky, Microsoft se jej ani nebude snažit upgradovat a ponechá na něm Windows 10. Podpora Desítek potrvá až do roku 2025, takže uživatel má ještě dost času na přemýšlení, co v budoucnu.
Jak Microsoft potvrdil magazínu The Verge, bude možné stáhnout instalační ISO s Windows 11 a systém na nepodporovaný počítač dostat tímto způsobem. Firma ale nijak negarantuje funkčnost a zatím to i vypadá, že na nepodporovaném hardwaru nebude fungovat Windows Update. Uživatelům by se tak nestahovaly ani bezpečnostní záplaty nebo nové ovladače.
Pokud toto opatření skutečně bude platit a nepůjde jej nějakou úpravou registru obejít, uživatel by teoreticky mohl jednou za čas stáhnout ISO s novou verzí systému či si sestavovat neoficiální obrazy se záplatami, jako jsme vám ukazovali v červenci.
Kdo ale nechce Desítky, ani riskantně instalovat Jedenáctky, může vždy sáhnout k alternativním systémům, tedy například linuxovým distribucím. Ty navíc lze upravit i do podoby, že budou vypadat jako jakákoliv verze Windows. Snad té nekompatibility s Windows 11 dokážou jejich vývojáři využít.
Dobrá zpráva: Microsoft slevil z jestřábí rétoriky a nakonec bude možné používat Wndows 11 i na starších počítačích a bez TPM. Jen to bude polooficiální a instalovat bude třeba manuálně.
Velké téma v červnu začátkem prázdnin byly hardwarové požadavky Windows 11 – jednak nutnost mít TPM 2.0, jednak docela drasticky omezený výběr podporovaných CPU, odstřihávající hardware starší než nějaké tři roky. Vypadá to naštěstí, že se naplnily naděje, že Microsoft bude konstruktivní a nakonec přece jen umožní provoz tohoto nového OS i na dalších starších PC, která by sítem jinak neprošla. Jen to dá trošku víc práce.
Microsoft teď uveřejnil další blogpost, kde se vyjadřuje k důvodům, proč jsou hardwarové požadavky, jaké jsou, a také přidal pár procesorů do seznamu podporovaného hardwaru (ale jen drobně, přidal na něj Skylake-X a Xeony W, plus vlastní počítač Surface Studio 2 s Core i7-7820HQ). Nicméně to není ta hlavní zpráva.
Polooficiálně, ale přece
Pro nás je důležitější, že vedle tohoto blogpostu Microsoft médiím sdělil, že se přece jen rozhodl nezamezovat přístup k nové verzi operačního systému uživatelům s počítači, kteří nesplňují všechna dosud stanovená kritéria – zejména tedy asi onen požadavek na bezpečnostní čip TPM (Trusted Platform Module) a na nový procesor, což je oficiálně Intel Core 8. nebo novější generace nebo AMD Ryzeny druhé generace (řady 2000/2000X či APU 3000G/GE).
Microsoft oznámil, že poskytne výjimku tzv. nadšencům. Tím se nicméně myslí kdokoli, kdo si sám ručně sobě (nebo někomu jinému) nainstaluje operační systém. Microsoft to totiž nakonec udělá tak, že nesleví z požadavků oficiálně a bude je vymáhat v případě automatických updatů. Pokud tedy nebudete mít podporovaný hardware, nedorazí vám update na Windows 11 formou automatické aktualizace jako to bylo při updatech z Windows 7/8/8.1 na Windows 10. Takovéto plošné upgrady, které dostanou i uživatelé, Microsoft připustí skutečně jen u těch počítačů, které mají všechny požadavky splněné, typicky to asi budou samé hodně nové počítače.
Modul TPM pro některé desky Gigabyte (Zdroj: Heureka.cz)
Ovšem pro sféru počítačů, které si uživatelé i sami servisují a OS instalují sami, bude prý panovat shovívavá politika. Pokročilejším uživatelům totiž nebude Microsoft v upgradu bránit, jen ho budou muset provést manuálně. Nepřijde tedy kanálem Windows Update, ale bude potřeba stáhnout si buď instalační médium a z něj provést instalaci, nebo nástroj „Media Creation Tool,“ který asi znáte z upgradů na Windows 10. A instalaci provést jeho pomocí. Zatím nebylo specifikováno, zda bude muset být „čistá“, nebo se budou dát přenést data a programy.
Kromě toho, že na nepodporovaném hardwaru bude možná jen takto manuální instalace a ne automatická, je zde ještě druhé omezení: Microsoft uvádí, že je pak provoz těchto PC na vlastní pěst a tak podobně. Tato možnost nebude oficiálně inzerována a nějak aktivně nabízena uživatelům. Nikdo vám tedy nebude garantovat, že vám Windows 11 poběží bezchybně, zejména si nebude garantovaná bezchybnost ovladačů (což nicméně bude také zodpovědnost výrobců hardwaru, kterou doufejme budou brát vážně). Nicméně toto bych asi chápal jako spíš takové krytí. Ve skutečnosti nejspíš Microsoft přece jen bude mít snahu, aby Windows 11 byla dostatečně funkční i na takových sestavách, už jenom kvůli pověsti OS a udržení si zákazníků. Oficiálně tedy budete s takovýmto počítačem provozujícím Windows 11 odkázáni sami na sebe, ale nemělo by to automaticky znamenat, že se kvůli tomu budete setkávat s problémy.
Některé požadavky i při této neoficiálně/poloficiálně umožněné instalaci Windows 11 asi mohou platit. Informace se v tomto směru trošku různí. Některé zdroje, které tyto informace od Microsoftu obdržely, uvádějí to, že by instalátor i tak mohl vyžadovat, aby cílový počítač měl 64bitový dvoujádrový procesor, 4 GB paměti RAM a snad také 64GB disk/SSD. Zda to třeba nepůjde nějakými hacky obejít, se teprve ukáže, ovšem toto dnes není nic nerozumného nebo drastického. WindowsCentral mluví ještě o požadavku na TPM 1.2, ale to bude nejspíš omyl, kdy si autoři věc dali dohromady se staršími informacemi – při této „nadšenecké“ nepodporované instalaci pravděpodobně TPM nebude třeba.
Notebooky s Windows 11 (Zdroj: Microsoft)
Aktualizace v ohrožení?
Vedle toho se ještě na webu The Verge objevila nejasná informace, že by pro tyto počítače nemusely být zaručené automatické aktualizace, nebo by je dokonce vůbec nedostávaly. Toto bych opět považovat buď za chybnou interpretaci, nebo ještě možná za pokus Microsoftu na oko trošku lidi odrazovat od této cesty a snaha zajistit, aby méně zdatní uživatelé raději vydali cestou oficiálně podporovanou (buď vyměnili svá PC, vyřešili nekompatibility, nebo zůstali na Windows 10).
Osobně si myslím, že automatické aktualizace budou fungovat, protože Microsoft by šel jenom proti sobě, kdyby je části své uživatelské základny upřel – bavíme se totiž i o bezpečnostních opravách. Toto proto nejspíš bude jen takové strašení a také asi krytí proti tomu, pokud by například nějaký hardware byl s nějakou budoucí aktualizací Windows 11 nekompatibilní a Microsoft to nebyl schopen nebo ochoten řešit. Firma bude pro takové případy z obliga, protože oficiálně garantuje funkční aktualizace jen na těch počítačích, které jsou s Windows 11 oficiálně kompatibilní.
Ale to vůbec nemusí znamenat, že vám PC nepoběží, včetně aktualizací. Ani Windows 10 již dnes nepodporují mnoho hardwaru, na kterém reálně vesele pracují – například dnes již oficiálně nepodporují procesory Intel Core 2, na nichž přesto fungují poslední sestavení tohoto OS. Nebo jiný příklad: dodnes lze pohodlně provozovat nejnovější Windows 10 s grafickými ovladači z roku 2015 na GPU, které jejich výrobci přestali dávno podporovat. Například na Radeonech HD s architekturou VLIW, nebo integrovaných grafikách Intel v procesorech Sandy Bridge (ty dokonce ani neměly ovladač pro Windows 10, ale Windows akceptují ovladače pro W8 nebo dokonce W7).
AMD FX, osmijádro architektury Piledriver z roku 2012/2013, neblaze proslulá speciální 220W verze (ale dnes paradoxně ve spotřebě Intelem překonaná). Windows 11 s těmito generacemi hardwaru oficiálně nepočítá (Zdroj: Extrahardware.cz)
Zatím bych proto předpokládal, že ve skutečnosti nakonec uvidíme poměrně slušnou kompatibilita i na Windows 11, i když to je takto neoficiální a nezaručené. A to včetně dostupnosti bezpečnostních a jiných aktualizací. Samozřejmě vám bez TPM nebudou fungovat biometrické funkce a se starým ovladačem GPU nemusí být k dispozici některé funkce v aplikacích.
Momentálně to tedy ve věci (reálných, nevlakempřejezdných) hardwarových požadavků Windows 11 začíná vypadat mnohem optimističtěji a vyšly odhady, že se to nakonec „nebude jást tak horké, jak se to navařilo“. Ještě si tedy zbývá počkat na potvrzení toho, že hrozby odstřižení od aktualizací nejsou reálné, a nakonec by příchod Windows 11 nemusel vůbec být takové drama, jak se před dvěma měsíci zdálo. Pokud to tak vyjde, chválíme Microsoft za vstřícnost.
Je podle vás obře, že Windows 11 bude možné používat i se staršími nepodporovanými PC?
Raketa s jednoduchým názvem Rocket (Raketa) od společnosti Astra provedla v sobotu hodně neobvyklý start. Startovací komplex nebo spíše odpalovací stanoviště opustila v horizontálním směru.
Po pár desítkách metrů se vzpamatovala a vydala se směrem nahoru, ale odchýlila se od povolené trajektorie, a tak byl její let po 2,5 minutách ukončen. Jednalo se o pátý start rakety a první ve verzi 3.3.
Reviewing flight data and video, two things are very clear - 1) An engine shut down right after launch 2) Everything that happened next made me incredibly proud of our team. Space may be hard, but like this rocket, we are not giving up. #AdAstrapic.twitter.com/2g3n812EaW
Už z popisu startu je zřejmé, že nešlo o inovativní způsob letu do vesmíru, ale o technický problém. Okamžitě po startu došlo k poruše jednoho z motorů prvního stupně.
Na palubě rakety byly experimenty od amerických vesmírných sil (United States Space Force).
Astra sídlí v Kalifornii, ale své rakety se pokouší dostat do vesmíru z ostrova Kodiak na Aljašce. K založení firmy došlo teprve v roce 2016. O dva roky později už měla postavenou raketu. Letos se stal šéfinženýrem společnosti Benjamin Lyon, který dříve působil u Apple.
Cílem společnosti je vynášet do vesmíru menší družice. Dobýt vesmír se snaží postupně, takže dosavadní neúspěchy firmu neodrazují, dokonce s nimi počítala. Vesmír přitom nemusí být daleko. Vloni v prosinci raketa poprvé překonala Kármánovou linii, dostala se do vesmíru a dosáhla cílové výšky 390 km. K dosažení oběžné dráhy scházelo 0,5 km/s.
Rocket má výšku přes 11 metrů a skládá se ze dvou stupňů. První pohání pět motorů Delphin na petrolej a kapalný kyslík. Motory využívají elektrické čerpadlo a pracují 2 minuty a 18 sekund. Poté se první stupeň odpojí a ke slovu přijde druhý stupeň s motorem Aether.
Batoh na notebook je pro mnohé praktičtější než brašna – uvolní vám ruce a pojme více věcí. Abyste se lépe vyznali ve velké nabídce modelů, otestovali jsme pro vás rovnou šestnáct menších batohů.
Na jaře 2020 jsme testovali šestnáct batohů pro 15,6" noteboky, tentokrát jsme se zaměřili na menší modely, které pojmou maximálně úhlopříčku 14". Nabídka není tak široká, přesto není lehké se v batozích vyznat a uživatelé tak vybírají často jen podle vzhledu. V tomto testu se mezi sebou opět utkalo šestnáct batohů, oproti modelům pro 15,6" notebooky jsou většinou trochu menší. Proč tedy nesáhnout po větším batohu pro patnáctku?
Tím hlavním důvodem je fakt, že v kapse tak velkého batohu pak 14", či dokonce 13,3" notebook plave a jeho ochrana třeba při pádu batohu na zem není příliš valná, ani místo není využito efektivně. Navíc ne každý potřebuje se svým notebookem přenášet spousty věcí. I přesto v našem testu najdete jak tenké, tak vyloženě „nafukovací“ modely, které pojmou i oblečení, boty a další věci. Nastavili jsme cenový strop na 2 500 Kč, aby byly batohy srovnatelné – přesto jsou mezi nimi opravdu velké rozdíly.
Specifické požadavky
Každý má jiné požadavky, takže nelze tvrdit, že je výherce našeho testu vhodný pro všechny. Někdo má rád jednu velkou komoru na vše (jako má Crumpler), jiný ocení více komor a spoustu kapes na drobnosti. Také v designu platí „sto lidí, sto chutí“. Manažer hledá minimalistický batoh k obleku, cestovatel zase objemnější s možností upnutí na kufr, další půjdou po praktičnosti, designu...
Testované batohy seřazené podle hmotnosti.
Na začátku výběru se budete jistě dívat po maximální úhlopříčce notebooku, jakou batoh pojme. Neméně podstatné jsou však i rozměry celého batohu. Třeba takový Crumpler Beehive si se svou velikostí nic nezadá s batohy pro 15,6" notebooky, protože má druhou komoru umístěnou vespod. Také si ujasněte, zda vyžadujete třeba přihrádku pro tablet a zda chcete mít notebook umístěn v samostatné komoře, kde mu bude líp než ve společné. Zase ale budete muset otevírat dva zipy.
Pokud v batohu nosíváte věci, o které by se mohl notebook poškodit, je lepší ho mít od nich zcela oddělený. Samozřejmostí by i tak ale měla být polstrovaná přihrádka pro notebook ideálně ještě podšitá jemným materiálem, aby se zabránilo poškrábání povrchu notebooku.
Nejlépe je notebooku v polstrované přihrádce zavěšené nad dnem samostatné komory, kde bude zajištěn i proti pohybu
V našem testu se setkáte se dvěma základními typy konstrukcí. První (viz třeba Samsonite) obsahuje spoustu hlavních komor a vedlejších/vnitřních kapes, do kterých si roztřídíte všechen přenášený obsah. Je určena především pro ty, kteří mají systém v tom, co kam umístí, a přenáší stále stejné věci. Je také ideální pro přenášení dokumentů a listin, aby se nepomačkaly. Druhý typ konstrukce reprezentuje jedna hlavní komora, do které si dáte vše. To je výhodné když převážíte objemnější oblečení a boty, nebo máte rádi vše pohromadě.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu
Získejte neomezený přístup a Živě bez reklam už za 41 Kč měsíčně
