Texaská firma Aeromine Technologies nabízí zajímavou alternativu k fotovoltaickým panelům instalovaným na střechy domů. Patentovaná větrná turbína bez lopatek může fungovat jako lokální zdroj čisté energie, který najde využití zejména v městských zastavěných oblastech.
Škálovatelná jednotka dokáže při stejných nebo nižších nákladech vyrobit o 50 % více elektrické energie než střešní solární panely. K zachycení a zesílení proudění vzduchu využívá technologii podobnou aerodynamickým prvkům závodních automobilů, díky čemuž funguje i při rychlosti větru pouhých 8 km/h. Vyžaduje přitom přibližně desetinu prostoru potřebného pro solární panely a energii vyrábí nepřetržitě.
Bezlopatková větrná elektrárna plná výhod
Na rozdíl od běžných větrných turbín, které jsou hlučné, vizuálně rušivé a nebezpečné pro ptáky, je patentovaný systém Aeromine Technologies nehybný, téměř bezúdržbový a prakticky úplně tichý. Díky malé ploše, kterou na střeše zabere, lze jednotky kombinovat se střešní fotovoltaikou, a získat tak ještě vyšší úroveň energetické nezávislosti.
„Obnovitelná energie má zásadní význam pro zmírnění klimatických změn a vytvoření cesty k energetické nezávislosti. Současné možnosti instalace na střechách budov, jako jsou solární panely a starší malé větrné turbíny, však dodávají jen omezené množství energie, vyžadují velkou plochu a mají relativně krátkou životnost,“ uvádí Aeromine.
Systém se obvykle skládá ze 20 až 40 jednotek instalovaných na okraji budovy proti převládajícímu směru větru. Jedna jednotka poskytuje stejné množství energie jako až 16 solárních panelů. Může tak minimalizovat kapacitu skladování energie potřebnou k pokrytí energetických potřeb budovy a vyrábět elektřinu za všech povětrnostních podmínek.
Systém Aeromine je určen pro instalaci na budovy s velkými plochými střechami, jako jsou například sklady a distribuční centra, výrobní závody, kancelářské budovy, obytné domy či velkoplošné maloobchodní prodejny. Snadno se instaluje, což z něj činí nákladově a prostorově efektivní řešení pro využívání obnovitelné energie.
Už se testuje v praxi
Společnost BASF Corporation v současné době testuje systém Aeromine ve svém výrobním závodě ve Wyandotte ve státě Michigan. Patentovaná technologie byla ověřena společným výzkumem s národními laboratořemi Sandia a Texaskou technickou univerzitou.
„Jedná se o převratnou změnu, která přináší novou hodnotu na rychle rostoucí trh výroby energie na střechách a pomáhá firmám plnit jejich cíle v oblasti udržitelnosti pomocí nevyužívaného distribuovaného obnovitelného zdroje energie,“ uvedl generální ředitel společnosti Aeromine David Asarnow.
Podle organizace Architecture 2030 mají budovy a zastavěné prostředí téměř poloviční podíl na celosvětových emisích uhlíku. Samotný provoz budov se na emisích podílí zhruba 27 %, zatímco na stavební materiály, konstrukci a další energie ve stavebnictví připadá podle odhadů dalších 20 %.
Letos v rámci konference WWDC představil Apple systém macOS Ventura, jehož součástí je i funkce Kontinuita. Ta umožňuje využít zadní fotoaparát iPhonu jakožto webkameru pro videohovory na Macu, protože – jak známo – většina MacBooků má vcelku nekvalitní kameru s možností natáčet v rozlišení maximálně 720p.
Abyste ale iPhone na notebook správně přichytili, budete potřebovat originální držák značky Belkin. Apple jej konečně zalistoval na svém oficiálním e-shopu. Jde o magnetický puk, který se připevní na záda iPhonu s MagSafe. Nabízí kovové poutko na prst pro lepší držení v ruce, anebo právě plastové uchycení na víko MacBooku. Apple tvrdí, že hned po přiblížení Mac rozezná přítomnost iPhonu a nabídne jej jako alternativu k integrované webkameře. Stačí mít nejnovější iOS 16 a také macOS Ventura, který oficiálně vyjde v pondělí 24. října.
Již v červnu, když byl držák představen, byla palčivým tématem jeho cena. Na oficiálním e-shopu Apple si můžete doplněk zakoupit již nyní, a to za 890 Kč včetně DPH s bezplatným doručením do jednoho pracovního dne. Upřímně, dala by se očekávat i podstatně vyšší. Nesmíme však zapomínat, že nejde o produkt Apple, nýbrž o řešení třetí strany.
Novinář, fanoušek moderních technologií, letních měsíců a asijského jídla. Mám rád filmy od Lynche, obrazy od Pollocka, french house a fotbalový klub Arsenal. Ve volném čase hraju na PlayStationu a chodím běhat.
Apple prý v minulých dvou letech nebyl spokojen s prodejním výkonem dvou malých iPhonů 12 mini a 13 mini. Právě ne úplně uspokojivé výsledky prodejů měly vést amerického výrobce k tomu, že letos se čtrnáctkami po pěti letech znovu oprášil variantu Plus a představil zvětšenou verzi základního iPhonu 14 Plus. Jenže zřejmě ani tento krok nebyl trefou do černého.
iPhone 14 Plus je větší než základní „čtrnáctka“ má větší baterii. Je ale také výrazně dražší. A to asi zákazníkům tak úplně nevyhovuje.
První náznaky slabého zájmu o Plusový iPhone 14 se objevily už krátce po spuštění předobjednávek. Telefon měl nevýhodu v tom, že proti všem ostatním modelům (základní „čtrnáctce“, 14 Pro, 14 Pro Max) se začal prodávat o tři týdny později, některým zákazníkům se tak nemuselo chtít na novinku čekat. A na rozdíl od Mini iPhonů, které byly vždy z celé čtyřky nejlevnější, nedokáže konkurovat ani cenou, která je vyšší než u základního modelu.
Jak bude Apple reagovat na nižší poptávku, v tuto chvíli přesně nevíme – firma zásadně žádné průběžné zvěsti o prodejích jednotlivých produktů nekomentuje. Zákulisní zdroje exkluzivně pro portál The Information ale hovoří o tom, že měl Apple údajně u jednoho z výrobců zcela zastavit výrobu modelu Plus a celkově u dodavatelů komponent měl objednávky na součástky pro výrobu tohoto modelu snížit na desetinu. Uvolněná kapacita výroby má být naopak využita pro zvýšenou produkci modelů 14 Pro a 14 Pro Max.
Je otázkou, zda cesta iPhonu 14 Plus skončí pouze utlumením výroby na „udržovací minimum“, nebo nikým příliš nechtěnou novinku čeká ještě jiný osud. Nabízí se například výraznější zlevnění, ke kterému ale Apple dosud nikdy nepřistoupil, anebo předčasné vyřazení modelu z portfolia. To se stalo v historii iPhonů prakticky pouze jednou – když byl po pouhém roce na trhu zcela bez náhrady z nabídky vyřazen plastový model iPhone 5C.
Kompaktní, přesto skvěle vybavená – to je nová Xperia 5 IV, kterou letos výrobce představil s menším zpožděním. Komu bych Xperii 5 IV s 6,1"displejem doporučil a není vlastně lepší volbou než Xperia 1 IV?
Sony nám letos představilo vlajkovou Xperii 1 IV, u níž debutoval vylepšený OLED displej s vyšším jasem, unikátní teleobjektiv i výkonný procesor Snapdragon 8 Gen1. Pro příznivce extra dlouhé výdrže je zde pak zástupce střední třídy s o něco vyšším číselným označením, model Xperia 10 IV. Pomyslně uprostřed se nachází Xperia 5 IV, která kombinuje to nejlepší z obou světů – výbavu z Xperie 1 IV a kompaktní rozměry + nízkou hmotnost z „desítkové“ řady. Jak se osvědčila během několikatýdenního používání?
RAM: 8 GB, vnitřní paměť: 128 GB, paměťové karty: microSDXC
Datové funkce
5G: ano, LTE: 1 400 / 150 Mb/s, Wi-Fi: Wi-Fi 6, Bluetooth: 5.2, NFC: ano
Operační systém
Android 12
Akumulátor
5 000 mAh, bezdrátové nabíjení: ano
Dostupnost
,
Obsah balení: environmentální pusto
V opravdu útlé krabičce zákazníci najdou pouze telefon a sadu papírových příruček, nic jiného se zde již nenachází (a to ani nástroj pro vytažení SIM slotu, který Xperia zkrátka nepotřebuje). Kabel s adaptérem tedy budete muset dokoupit, případně využít již to, co máte k dispozici doma.
Líbilo se nám
co nejvíc environmentální
Konstrukční zpracování: rozměry, na které si rychle zvyknete
Na soudobou podobu Xperií jsem si již u první Xperie 5 relativně rychle navykl a přiznám se, že navzdory tomu, že Sony tento design recykluje už několik let, se mi podlouhlé tělo s hranatými boky stále líbí, hlavně je ale praktické. Xperia 5 IV se totiž skvěle drží a díky užšímu tělu (tedy i displeji) není problém palcem komfortně dosáhnout na relativně velkou plochu obrazovky. Nějaká menší inovace (možná v podobě upraveného fotomodulu) by telefonu mohla prospět, především jej více odlišit od předchůdců, na druhou stranu v tomto případě souhlasím se rčením, že když něco (skvěle) funguje, není potřeba to měnit.
Platí to také pro dvojici certifikací zvýšené odolnosti (IP65/IP68) či nasazení skleněných zad (s ochranou Corning Gorilla Glass Victus) a hliníkového rámu, jenž je v testovaném zeleném provedení velmi pěkně sladěný s barvou zad. Zelená pak představuje pěkný kompromis mezi konzervatismem a líbivostí. Osobně bych při koupil zauvažoval rovněž nad barvou ecru. V každém případě potěší matný povrch zad (která tak nemají absolutně žádný problém s otisky prstů) či praktický slot pro jednu nanoSIM a jednu microSD kartu, který je možné vysunout pouhým nehtem. Alternativně je možné do zařízení nahrát i moderní elektronickou SIM.
Chválit budu rovněž za umístění fyzických tlačítek a pohotovost čtečky otisků prstů (integrovanou do vypínacího tlačítka). Ta reaguje bleskurychle na přiložení prstu a pro zajímavost uvedu, že velmi dobře fungovala i na přiložení levého ukazováčku, který samozřejmě musíte na rozdíl od palce ohnout. Leváci by tak neměli mít žádný problém. K dispozici je rovněž možnost aktivovat nastavení čtečky, kdy bude prst rozpoznávat pouze, když dojde zároveň ke zmáčknutí tlačítka. Tuto funkci doporučuji využívat, neboť tak předejdete nechtěnému rozpoznávání otisků, což vede po více pokusech k nutnosti zadat kód nebo nakreslit vzor.
Nakonec zmíním hmotnost, která činí 172 gramů, zařízení je tak příjemné držet i delší dobu v dlani, případně jej nosit v kapse u saka apod. Prémiová je rovněž haptická odezva, která se řadí u smartphonů s Androidem k jedné z nejlepších, se kterou se můžete setkat.
Líbilo se nám
líbivý design (i když již několik let téměř stejný)
dvojice certifikací zvýšené odolnosti
matný povrch zad
špičková čtečka otisků prstů
nízká hmotnost
možnost vytažení slotu na SIM nehtem
velmi dobrá haptická odezva
Displej: uhlopříčka tak akorát, maximální jas za jedna
Obrazovka Xperie 5 IV je s výjimkou nižšího (avšak stále dostačujícího Full HD+) rozlišení zmenšeninou panelu z Xperie 1 IV. Setkáte se tak s vysoce kvalitním OLED displejem podporujícím maximálně až 120Hz obnovovací frekvenci, HDR, možnost zobrazení obrazu v „Režimu autora“ a zároveň neschází sklo Gorilla Glass Victus.
Podobně jako u Xperie 1 IV pak považuji za největší změnu oproti předchozí generaci o 50 % vyšší jas, kterého jednoduše není nikdy dost. Ani u předešlé Xperie jsem v oblasti jasu vyloženě neměl problém, zde je však situace podstatně lepší a výsledky jsou skvělé. Věřím, že mnoho uživatelů potěší rovněž absence výřezů či průstřelů, tudíž displej kromě dvou tenkých rámečků vizuálně nic nelimituje. Co mě naopak mrzí, to je chybějící technologie LTPO, která by umožňovala obnovovací frekvenci měnit chytřeji, a prodloužit tak životnost baterie. V nastavení je pak navíc pouze možnost 120Hz vynutit, nic víc, nic mezi (například 90 Hz).
Klasicky neschází ani Always-On a populární notifikační dioda, která upozorní na zprávy, volání (notifikace obecně), ale také na nízký stav baterie či probíhající nabíjení, kdy svítí oranžově.
Líbilo se nám
o 50 % vyšší jas
stále bez výřezu/průstřelu
velmi vysoké rozlišení
široké možnosti nastavení
notifikační dioda v rámečku
Nelíbilo se nám
nejedná se o LTPO panel
Zvuk: hudba, která vibruje
V již zmíněných rámečcích jsou ukryty duální hlasité reproduktory s podporou Dolby Atmos, velmi slušnou basovou složkou a prostorovým efektem (při aktivaci Dolby Atmos). Reproduktory navíc směřují k uživateli, tudíž se nestane, že by si je zakryl prsty, a poslouží skvěle ke sledování filmů, ale i poslechu hudby. V tomto ohledu potěší vysoká kvalita i na nejvyšší hlasitost. Někoho by mohly zaujmout i dynamické vibrace, což znamená, že se telefon pokusí vibrovat do rytmu hudby. Osobně tuto funkci nechávám vypnutou. Nakonec zmíním přítomnost 3,5mm jacku, který potěší nejen majitele kvalitních drátových sluchátek, ale také uživatele, kteří by k telefonu rádi připojili externí mikrofon. Inženýři ze Sony jej navíc umístili tak, aby byla kvalita zvuku co možná nejvyšší a nedocházelo k rušení při přenosu.
Líbilo se nám
kvalitní reproduktory směřující k uživateli
3,5mm jack
Výkon hardwaru: mohlo to být lepší
Pokud jste doufali v nasazení vylepšeného Snapdragonu 8+ Gen1 u Xperie 5 IV, která dorazila později než Xperia 1 IV, musím vás zklamat. Výrobce i zde použil „jen“ Snapdragon 8 Gen1, který je sice stále špičkový a disponuje extrémním množstvím výkonu, avšak plusová varianta by novince slušela víc. A to nejen kvůli mírně vyššímu výkonu, ale především kvůli tomu, že se o něco méně zahřívá, za což pravděpodobně vděčíme pokročilejším výrobním technologiím společnosti TSMC, jež je za produkci zodpovědná.
Sony Xperia 5 IV
Také u Xperie 5 IV se tak občas setkáte s upozorněním na možné přehřátí (například ve fotoaplikaci pro natáčení videa). Tuto hlášku lze naštěstí deaktivovat a během testování, které probíhalo v říjnu (na rozdíl od Xperie 1 IV, kterou jsem používal i v 35stupňových vedrech), jsem se s přehříváním nikdy nesetkal. Nároční uživatelé by se však měli mít na pozoru, vyšší teplota zařízení totiž navíc automaticky znamená rovněž snížení obnovovací frekvence ze 120 na 60 Hz.
Kde novince pravděpodobně nelze nic vytknout, to je množství operační paměti, které činí zcela dostačujících 8 GB. Výtku mám naopak k úložišti, kde výrobce z nepochopitelných důvodů sáhl jen po 128GB čipu, což je velikost úložiště standardní i pro 4krát levnější smartphony. Náladu vám sice může spravit ojedinělá podpora paměťových karet o maximální kapacitě 1 TB, za což jednoznačně chválím, přesto mělo být úložiště (minimálně) dvojnásobné.
Líbilo se nám
špičkový výkon
podpora paměťových karet
Nelíbilo se nám
pouze 128GB úložiště
výrobce mohl nasadit pokročilejší Snapdragon 8+ Gen1
Výdrž baterie: solidní upgrade
Sony se rozhodlo mezigeneračně navýšit kapacitu baterie o solidních 500 mAh, díky čemuž se novinka může pochlubit hned 5 000 mAh. S touto kapacitou baterie jsem se pak velmi komfortně přehoupl přes jednodenní výdrž na zhruba 1,5 dne a o víkendu bych zvládl téměř i dva plné dny na jedno nabití, což je skvělá hodnota. Nabíjení probíhá drátově maximálním výkonem 30 W, k dispozici je však nově (konečně) také podpora bezdrátového nabíjení, která řadě 5 v minulosti scházela. S bezdrátovým nabíjením přišla i podpora reverzního bezdrátového nabíjení, ani u jednoho z nich se však výrobce nechlubí maximálním výkonem.
Líbilo se nám
velmi dobrá výdrž
nově s podporou (reverzního) bezdrátového nabíjení
Konektivita: 5G a vše ostatní
Z hlediska konektivity má Xperia 5 IV s výjimkou UWB snad vše, co je jen možné mít. Nechybí 5G, Bluetooth 5.2, Wi-Fi 6e, GPS, GLONASS, BDS, QZSS či Galileo. Samozřejmostí je také NFC pro bezkontaktní platby či rychlé spárování.
Líbilo se nám
vše důležité
Fotoaparát: panuje spokojenost
Smartphone je vybaven celkem čtyřmi fotoaparáty, všemi o shodném rozlišení 12 megapixelů. Tři z nich jsou pak zcela identické s těmi, které jsem již testoval u Xperie 1 IV, jediné změny se tak dočkal teleobjektiv. V tomto případě se již nejedná o fotoaparát schopný zprostředkovat optické přiblížení v ohniskové vzdálenosti 85 až 125 milimetrů (tedy 3,5 až 5,2× zoom), nýbrž 2,5× teleobjektiv s ohniskem 60 milimetrů, který podle mých zkušeností lépe a přesněji ostří než zoomovací fotoaparát použitý u Xperie 1 IV, což může být jistá výhoda.
Standardní senzor
2,5× teleobjektiv
Širokoúhlý snímač
Selfie kamerka
Rozlišení
12 Mpx
12 Mpx
12 Mpx
12 Mpx
Světelnost objektivu
f/1.7
f/2.4
f/2.2
f/2.0
Velikost snímače
1/1,7"
1/3,5"
1/2,5"
1/2,9"
Velikost pixelů
1,8 µm
? µm
? µm
? µm
Ohnisková délka
24 mm
60 mm
16 mm
24 mm
Stabilizace
optická stabilizace
optická stabilizace
bez stabilizace
bez stabilizace
Rozsah objektivu
82°
40°
124°
83°
Ostření
Dual Pixel PDAF
Dual Pixel PDAF
Dual Pixel PDAF
Fixní
Po výčtu snímačů pravděpodobně nikoho nepřekvapí, že kvalita snímků je (navzdory chybějícímu senzoru 3D ToF) velmi podobná těm z Xperie 1 IV. Těšit se můžete na nadprůměrně vysoké množství detailů, ostrost (a to i ultraširokoúhlého objektivu), přirozené barevné podání (odpovídající realitě) a správně nastavenou expozici i kontrast, i když se výjimečně může stát, že například spatříte „přepálené“ místo na obloze. S pochvalou fotoaparátů musím rovněž zopakovat také výtku k ultraširokoúhlému objektivu, jenž dokáže zaostřit zhruba až od vzdálenosti 10 centimetrů, tudíž nelze využít jako makro senzor (pořizování makro snímků tak obstarává hlavní senzor), což je rozhodně škoda.
Ukázka snímků pořízených hlavním snímačem, ultraširokoúhlým objektivem i 2,5násobným teleobjektivemUkázka večerních snímků vyfocených na hlavní a ultraširokoúhlý objektiv
Chuť vám však spraví velmi pěkné noční snímky, které jsou tak akorát prosvícené a zachovávají si nadprůměrné množství detailů. Nechybí podpora sledování očí (to se hodí zejména u dětí a domácích mazlíčků), sledování objektu (rovněž skvělá funkce pro zachycení dětí, psů apod.) i možnost natáčet ve 4K se 120 FPS na všechny tři zadní snímače. Spokojen jsem byl i s kvalitou selfie kamerky, která rovněž zvládá 4K záznam, a v neposlední řadě musím zmínit i skvělou dvoustupňovou spoušť na boku či pokročilé aplikace pro focení a natáčení od Sony.
Líbilo se nám
vysoká kvalita fotografií ve dne i v noci
skvělá dvoustupňová spoušť
speciální aplikace pro focení a natáčení
sledování očí a objektů na všech (zadních) senzorech
podpora 4K se 120 FPS na všech senzorech (kromě selfie)
Nelíbilo se nám
ultraširokoúhlý objektiv nezvládne makro snímky
Software: Android 12 a Bravia Core
Sony Xperia 5 IV dorazila do redakce s Androidem 12, který je jen decentně doplněný o pár aplikací a vychytávek od Sony. Jednou z nich je například aplikace Bravia Core, na kterou se více zaměřím v samostatném článku, ale také aplikace pro natáčení zvuku. Sony slibuje až studiovou kvalitu, zpěvák však nejsem a na žádný hudební instrument také nehraji, takže nemohu posoudit. Aplikace je každopádně opravdu propracovaná a můžete si v ní různě hrát se zvukovými stopami. Dále nechybí pěkně zpracovaný herní režim s možnostmi streamování či legendární hudební aplikace (pro přehrávání), která je rovněž velmi dobře zpracovaná a umí spolupracovat s Google Diskem.
Co se týče svižnosti prostředí, nemám k němu žádných výtek. Pouze na začátku testování se mi jednou stalo, že fotoaplikace zamrzla a musel jsem telefon restartovat, jinak jsem se však s žádnými dalšími problémy nesetkal.
Nechybí ani aplikace Bravia Core.
Z hlediska softwarové podpory výrobce garantuje přinejmenším dvě velké aktualizace systému (tedy na Android 14) a tři roky bezpečnostních záplat. Na dnešní poměry (a vzhledem k tomu, že už se na první telefony dostává finální verze Androidu 13) je škoda, že podpora není alespoň o rok delší.
Líbilo se nám
velké množství aplikací od Sony
víceméně čistý Android
videostreamovací služba Bravia Core
Nelíbilo se nám
softwarová podpora by mohla být delší
Zhodnocení
Sony Xperia 5 IV je téměř dokonalý telefon s několika menšími nedostatky. Nabízí dlouhou výdrž na nabití, kvalitní 120Hz OLED displej bez výřezů, výkonný čipset i takovou raritu, jako je 3,5mm jack či slot pro paměťové karty. Když však zaběhneme do detailů, zjistíme, že má zároveň jen 128GB úložiště, pouze průměrnou délku softwarové podpory a navzdory prémiové ceně jí chybí některé příjemné vychytávky, jako je třeba panel LTPO či ještě o něco lepší čipset Snapdragon 8+ Gen1. Navzdory uvedeným nedostatkům si mě však Xperia 5 IV stejně získala, neboť kompaktních smartphonů s regulérní vlajkovou výbavou je jako šafránu a zařízení s 3,5mm jackem či slotem pro microSD ještě méně.
Pokud se řadíte mezi milovníky kompaktů, jistě byste si neměli nechat ujít Galaxy S22. Na rozdíl od Xperie 1 IV má zásadně nižší výdrž na nabití a chybí mu slot pro paměťové karty i 3,5mm jack, nabídne však delší softwarovou podporu a rovněž technologicky pokročilejší displej.
Samsung Galaxy S22 256+8 GB
Rozměry
146 × 70,6 × 7,6 mm, 168 g
Displej
AMOLED, 6,1" (2 340 × 1 080 px)
Fotoaparát
50 Mpx, video: 7 680 × 4 320 px, 24 FPS
Procesor
Samsung Exynos 2200,
Paměť
RAM: 8 GB, úložiště: 256 GB, ne
Akumulátor
3 700 mAh
Jasnou alternativou pro příznivce produktů značky Apple je pak iPhone 14 Pro, který je ještě dražší než Xperia 5 IV, na druhou stranu mu nechybí možnost většího úložiště, technologie UWB (která má však jen velmi okrajové využití) či propracovanější haptická odezva. Xperia pak jednoznačně vítězí absencí průstřelu, podporou paměťových karet či i v dnešní době stále občas užitečným 3,5mm jackem.
God of War z roku 2018 je dost možná tím vůbec nejlepším restartem v herní historii. Primitivní rubačku dokázal povýšit na emocionální drama o vztahu otce se synem, aniž by přitom rezignoval na své akční kořeny (viz naše dobová recenze).
Kvůli embargu nemůžeme zatím použít vlastní screenshoty, ale vězte, že hra vypadá v akci přesně takto dobře.
Ragnarök se zprvu tvářil jen jako datadisk, nakonec jde však i přes absenci číslovky v názvu o plnohodnotné pokračování. Hra vychází až 9. listopadu, jak už je ovšem u playstationových exkluzivit příjemným zvykem, vývojáři mají už dlouho hotovo a svojí hru sebevědomě poskytují novinářům s dostatečným předstihem, aby si ji mohli s časovou rezervou prolézt skrz naskrz. Na naší recenzi si budete muset počkat až do 3. listopadu, zatím se však s vámi můžeme podělit o první dojmy vzniklé z několika hodin hraní.
A rovnou ze začátku můžeme všechny konzervativní fanoušky uklidnit. Vývojáři ze studia Santa Monica si tenkrát nepřichystali žádné žánrové veletoče jako v případě The Last of Us 2 a jednoduše znovu dodali vše, co tak dobře fungovalo už minule. Máme tu tedy dále se prohlubující vztah mezi Kratosem a jeho synem Atreem, epické bitvy proti monstrům ze severské mytologie, koridorovitou hratelnost rovnoměrně střídající boje a hádanky, jednoduché RPG prvky a skvělou grafiku, opírající se o originální práci kamery bez jediného střihu.
Klíčovým motivem příběhu je opět vztah Kratose a jeho Syna Atrea.
Příběh přímo navazuje na události předešlého dílu, a i když je zde na počátku krátké shrnutí, nedoporučuji se do Ragnaröku pouštět bez jeho znalosti. Vztahy mezi postavami jsou mnohovrstevné, a i když jich není moc, pochopit motivaci jejich chování by mohlo být poněkud obtížné. Toto není Uncharted, kde hlavní hrdina sype jednu vtipnou hlášku za druhou. Naopak, Kratos je mlčenlivý bručoun, který dokáže synovi spolehlivě zkazit každou radost hned v jejím počátku. Atreus je sice o tři roky starší, a tak už ho teď nečastuje svým neustálým „boy“ jako minule, přesto je stále dítětem, které se rozhoduje především na základě emocí.
Potřebné odlehčení zajišťuje „nejchytřejší člověk na světě“ Mimir, jehož odseknutá hlava houpající se na Kratově opasku neustále komentuje okolní dění. Mimochodem kvůli jeho syrovému skotskému přízvuku zajisté oceníte povedenou českou lokalizaci formou titulků.
Návratu se dočkaly i přesuny pomocí kanoe.
Hlavní hrdinové jsou opět okolnostmi donuceni vydat se na putování napříč několika světy a překonávat ústrky znepřátelených bohů. Zápletka se rozjíždí poměrně pomalu, což se ovšem nedá říct o tempu hry. Hned v úvodu si tak střihnete ještě působivější souboj s bossem, než byl ten v úvodu minulého dílu. Skoro jsem si až říkal, jestli to už autoři poněkud nepřepálili, postavy totiž během boje ničí okolí stylem filmových marvelovek, a nabízí se otázka, jestli by další gradování už neskončilo nechtěnou parodií.
Souboje s řadovými nepřáteli jsou stejné jako minule a jejich podstatou je nutnost oddělovat v bojové skrumáži jednoho nepřítele po druhém a přitom si nezapomínat krýt záda. Protivníci v průběhu bojů opět vyskakují „odnikud“ a v některých kombinacích vám dokážou pěkně zavařit. Poněkud kontroverzní mechanikou mi přijde automatické snižování počtu nepřátel v případě opakovaného neúspěchu, a to i na druhou nejtěžší obtížnost. Tuto informaci ovšem zatím neberte jako danou, neumírám zatím tak často, abych už poznal, jak přesně to funguje.
Povedené jsou i hádanky, které příjemně zpomalují tempo hry, nikdy však nejsou tak těžké, abyste se na nich zasekli na delší dobu. Zpátky jsou i přesuny pomocí kánoe a také nepovinné úkoly, za jejichž plnění je hráč odměňován zkušenostmi a materiály nutnými pro výrobu vzácného vybavení.
Co se grafiky týče, Ragnarök vypadá na PS5 moc hezky a hýbe se v dynamickém 4K rozlišení v šedesáti snímcích za sekundu. Na druhou stranu se nezapře, že hra vychází i na bezmála deset let staré konzole minulé generace, a tak oproti minulému dílu nejde o nijak zásadní posun. Například nedávný A Plague Tale: Requiem (naše recenze) podle mého vypadá o něco lépe. Je ovšem pravděpodobné, že ty nejpůsobivější scény mě teprve čekají.
Po několika hodinách své dojmy můžu jednoduše shrnout tak, že Ragnarök je prostě God of War se vším všudy, ale bez něčeho zásadního navíc. Což ovšem stále stačí k tomu, aby nechal většinu soudobé konkurence za sebou.
Hra vychází 9. listopadu jako exkluzivita pro konzole Playstation 4 a 5.
Epic nám v posledních týdnech dodržuje poněkud příjemný trend toho, že nám každý týden bezplatně nabídne dvě hry. Minule to byl třeba depresivní survival Darkwood, doplněný o barevný zážitek ToeJam & Earl: Back in the Groove!. A od dnešního dne se budeme moci vydat do post-apokalyptických krajin i do fantasy světa.
Třetí Fallout vyšel již v roce 2008, kdy se jednalo o náš první kontakt s touto sérií v trochu jiném stylu a pod taktovkou studia Bethesda. Některým se tento výlet do pustiny Spojených států amerických nelíbil, ostatní si ho užili. Jestli jste se však s ním doposud nepotkali, máte příjemnou možnost.
Navíc získáte Game of the Year Edition, což znamená, že se můžete těšit i na dodatečné expanze, které přidávají slušnou porci další zábavy.
Jestli však pro vás post-apokalyptické krajiny příliš nejsou, můžete místo nich vyrazit do fantasy kulis unikátního RPG Evoland. To je takovým milostným dopisem tomuto žánru, kdy tím, jak budete postupovat v hraní, budete odemykat neustále nové mechaniky, nabízející krásný průřez historií.
Kromě noci na pátek se podle Horálka vyplatí vyhlížet meteory i o víkendu. Orionidy vrcholí několik dní před novem, pozorování tedy nebude rušit Měsíc.
„Radiant, odkud meteory zdánlivě vylétají, se promítá do severovýchodní části souhvězdí Orionu a stoupá nad obzor v průběhu pozdních nočních hodin. Nejlepší podmínky pro pozorování proto bývají ve druhé polovině noci a nad ránem mezi jednou až pátou hodinou ranní,“ doporučil astronom.
První zmínky o roji Orionid pocházejí z roku 1839. Patří mezi nejsledovanější meteorické roje roku. Roj je aktivní mezi 2. říjnem a 7. listopadem.
Horálek připomněl, že Orionidy jsou podzimní větví proudu částic z prachové stopy slavné Halleyovy komety. Země do něj vstupuje i v květnu, kdy ho lze pozorovat jako roj Eta-Aquaridy. Halleyova kometa se ke Slunci vrací přibližně každých 76 let a naposledy ji lidé mohli spatřit v roce 1986. Ke Slunci se znovu přiblíží až 28. července 2061.
„Po ‚meteorickém‘ víkendu v úterý 25. října 2022 nastane výrazné částečné zatmění Slunce. Česko i Slovensko se bude nacházet v oblasti, kde úkaz dosáhne více než 40 procent zákrytu slunečního disku Měsícem,“ upozornil Horálek. V obou státech podle něj lidé spatří částečné zatmění kolem poledne, tedy prakticky nejvýše nad obzorem.
Částečné zatmění Slunce
Úkaz v Česku začne v 11:11 SELČ, kdy se z pravého kraje začne do slunečního disku „zakusovat“ silueta tmavého Měsíce v novu. „Čím více na východ se budete nacházet, tím později částečné zatmění začne a tím větší zatmění také nastane,“ popsal astronom a dodal, že maximum úkazu v Česku a na Slovensku bude mezi 12:14 až 12:27 SELČ. Částečné zatmění skončí kolem 13:30.
Při pozorování zatmění Slunce si musí lidé chránit zrak. Měli by podle Horálka použít speciální brýle a filtry, které zakoupí ve hvězdárnách, či svářečský filtr stupně 14 a výše. Na hvězdárnách budou dalekohledy opatřeny ochranou, dodal.
V Praze společná pozorování uspořádají Štefánikova hvězdárna na Petříně i hvězdárna v Ďáblicích. Pavel Suchan dnes za Astronomický ústav Akademie věd ČR ČTK napsal, že otevřena bude i hvězdárna ústavu ve středočeském Ondřejově.
Štefánikova hvězdárna v Praze
Zatmění Slunce nastane, když se Měsíc v novu ocitne na přímce mezi Sluncem a Zemí a při pohledu ze Země zakryje sluneční disk nebo jeho část. Pokud Měsíc zakryje celé Slunce, jde o úplné zatmění. Pokud je Měsíc v době zatmění na své výstředné dráze dále od Země, je úhlově menší a Slunce nezakryje po celé ploše. Pak jde o takzvané prstencové zatmění Slunce.
Do roku 2030 podle Horálka bude z Česka možné spatřit ještě pět dalších částečných zatmění Slunce. „Další zatmění Slunce z Česka a Slovenska uvidíme už 29. března 2025 a bude opět částečné, s maximálním zakrytím asi 22 procent na severozápadě Čech. Nejvýraznější bude v srpnu roku 2026,“ uzavřel Horálek. Nejbližší úplné zatmění Slunce bude možné spatřit z Česka až 7. října 2135.
