Loňský Doom Eternal je nejen jedním z nejlepších herních pokračování, ale zároveň jednou z nejpovedenějších FPS vůbec. Je to frenetická řežba s nonstop akcí, famózním zbrojním arzenálem, skvělou technickou stránkou včetně grafiky a neuvěřitelně brutální masakr k tomu.
První DLC Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One rozhodně nebylo špatné, ale přesto nelze popřít, že nás trochu zklamalo. Především nevyváženou obtížností, která byla mnohdy až nesnesitelná. Přitom ji stačilo lépe vyladit nebo přidat jednu další úroveň. Nepotěšilo nás ani otravné hopsání, které podle nás do této hry prostě nepatří. Doom není Tomb Raider nebo Prince of Persia. Nyní tu máme druhé DLC Doom Eternal: The Ancient Gods – Part Two (dále jen DETAGPT), které se z některých chyb poučilo a jiné zopakovalo. Jaké to jsou?
Obtížnost je výzva, ne pruda
Obtížnost je nyní mnohem rozumnější a vyváženější. Nenechte se ale zmýlit – pokud sáhnete po náročnosti Hurt Me Plenty (Hodně mi ubližuj), dostanete pořádnou výzvu. Nedivili bychom se, ani kdyby na ni spousta hráčů DLC nedohrála. Ale dá se to. Je to těžké, ale lze to zvládnout. Jak je vidět, lidi z id Software si v tomto směru vzali prskání hráčů k srdci.
Odstranili tedy i otravné hopsání? Ne, ani náhodou. V prvním světě se ho dočkáte víc než kdy předtím. Doomslayer je prostě dneska Mario na steroidech, ať se vám to líbí, nebo ne. Tentokrát na vás čekají dokonce úseky, v nichž musíte skočit do neznáma, ve vzduchu se zorientovat a najít záchytný bod, vystřelit po něm řetězem z dvouhlavňové brokovnice a zhoupnout se dál. Zní vám to jako Doom? Nám ne, ale Doom Eternal a jeho DLC taková jsou.
Co se týče zbraní, stejně jako v první části starodávných bohů, i v té druhé jsou všechny upgradované na maximum, takže můžete využít jejich veškerý palebný potenciál. Do rukou se vám dostane i jedna nová speciální. Jde o kladivo Sentinelů. Je to v podstatě hodně silný power-up, s nímž zabijete všechny slabší protivníky a ty silnější omráčíte.
Kladivo jsme si oblíbili a používali ho na pekelné zrůdy rádi a často. Světy jsou v DETAGPT tři. The World Spear je fantasy území plné magických krystalů, v němž se dokonce proletíte na drakovi. Bohužel jen ve filmové sekvenci. Druhým je Reclaimed Earth, což je postapokalypticky zničená Země, kterou musíte vyčistit od zbytků pekelné havěti. Poslední je Immora. Jde o město nacházející se v samém srdci pekla. Že se v něm zapotíte, je nad slunce jasné.
Bestiář rozšířila vylepšená pekelná monstra
V DETAGPT nechybí ani nová monstra, jenže u jejich designu tvůrci trochu zlenivěli. Ve všech případech totiž jde o variace na známé potvory. Jde skoro o lenost RPG úrovně, kde jsou barevné variace nepřátel častým i nudným jevem.
Démonický voják je prostě zombie voják v jiném hávu. Proti nepokojům vybavený voják je zase jen variací zombie vojáka se štítem. Rozdílem v těchto dvou protivnících je, že nováček má skutečně nezničitelný štít. Vydrží spršku kulek i zásahy z jiných zbraní. Pokud ho chcete zlikvidovat, musíte ho oběhnout. Imp patří k nejikoničtějším protivníkům ze série Doom. V DETAGPT narazíte na jeho kamennou verzi. Ta je podstatně odolnější. K tomu dokáže metat útočné kotouly, pžed nimiž budete uskakovat. Existuje přitom jen jeden způsob, jak kamenného Impa zabít. Jde o sekundární mód palby z normální brokovnice, která dokáže Impovu kamennou kůži prostřelit.
Život Doomslayerovi dokážou pořádně znepříjemnit i výskající zombie. Ty nejsou kdovíjak odolné, ale pokud je omylem zasáhnete, posílí křikem všechny nepřátele kolem vás. A je jedno, zda půjde o další zombie, „prasátka“ Pinky nebo pekelné rytíře. Další napůl nováček se také jen tak nedá. Jde o obrněného pekelného barona. Jeho brnění lze zlikvidovat jedním přesným výstřelem. Nejde však o nic lehkého, jelikož nepostojí a samotná hratelnost Doom Eternal i jeho DLC vás nutí být neustále v pohybu. Brnění lze proto z obrněného pekelného barona sundat i paprskem plasmové pušky. Jakmile je dole, musíte do rohaté bestie pálit, seč vám munice stačí. Brnění se totiž na démonického protivníka po pár chvilkách vrátí.
Na konci se postavíte temnému lordovi
Máte tedy jenom okamžik na to, abyste ho poslali tam, odkud přišel. Na závěr jsme si nechali zmínku o nejzákeřnějším neřádovi, který vám v DETAGPT zkříží cesty. Jde o prokletého Prowlera, který šíří zkázu. Jakmile na vás zaútočí, otráví vás jedem. Následně vám začne klesat zdraví a navíc nebudete moci používat úskoky, které jsou při hraní klíčové. Jediným způsobem, jak se kletby zbavit, je vrazit mu jednu pořádnou do zubů. Ano, krvavý úder je jedinou možností, jak se vyléčit z otravy.
Doom Eternal - The Ancient Gods Part Two
Noví nepřátelé v DETAGPT špatní nejsou, to ne, ale moc nás nepotěšili právě kvůli tomu, že jde jen o jiné verze již známých zrůd. Výjimkou je samotný temný lord, který zastává roli finálního bosse. On je kapitolou samou o sobě. Je totiž nejenom vládcem pekla, ale zároveň verzí Doomslayera.
Pořádně vám zatopí. Pekelně. Souboj s ním je vážně těžký. Ale dává to smysl. Je to totiž nejenom poslední boss DETAGPT, ale i celé ságy Doom Eternal. I když nám to bude určitě chtít někdo v diskuzi natřít, tak se vůbec nestydíme přiznat, že nám jeho poražení trvalo asi hodinu a půl. Chvílemi jsme byli tak s nervy v… pekle, že jsme si dokonce museli otevřít pivko.
Temný lord alias Davoth se vám postaví v mechu, má tři formy a nedá vám nic zadarmo. Nejhorší na něm je, že se dokáže uzdravovat. Jakmile vás zraní mečem nebo štítem, vrátí se mu životy, takže souboj může trvat v podstatě nekonečně dlouho. Pokud ale přistoupíte na taneček, který s vámi vede, nakonec se vám ho podaří porazit a budete mít blažený pocit. Životnost hry se pohybuje kolem sedmi hodin, o něco málo méně než u prvního DLC.
Avengers: Doomgame
Celý závěr hry je povedený. Na obloze se objeví portály, z nichž přilétají vesmírné lodě a gigantický mech UAC mlátí démonické Kaiju. Téměř jako Avengers: Endgame v pekle. Trošku nás mrzí, že jsme nemohli žádný mech sami ovládat. Byla by to pecka.
Co se technické stránky týče, nelze DETAGPT nic vyčítat. Je na tom stejně jako Doom Eternal i první DLC. Grafika je detailní, ostrá a hra na Xboxu One X běží bez zpomalení v 60 fps při 4K rozlišení upscalingovaném z 1800p s podporou HDR. Toto je důstojný konec Doom Eternal ságy. Druhé DLC je navíc lepší než to první. I vyvrcholení příběhu, který nás moc nebavil, bylo zajímavé. Pokud jste tedy fanoušci Dooma, neměli byste ho minout. My už jsme zvědaví, co si na nás v id Software vymyslí příště a jak bude celá série pokračovat.
RECENZE: Brutální sága Doom Eternal končí, její závěr je masakr - iDNES.cz - iDNES.cz
Read More
No comments:
Post a Comment