Sluneční záření zabíjí koronavirus rychleji, než se předpokládalo. Co za tím vězí?
Koronavirus je s námi déle než rok. Dodnes však nevíme, jakou vliv na něj má sluneční záření, nakolik ho může pomoci zpomalit.
Koronavirus má nepřítele. Jsou to bílé krvinky ze skupiny lymfocytů, které ničí napadené buňky, vakcíny, anebo Slunce.
Právě roli slunečního záření připomínají experti z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře vedení profesorem Paolem Luzzatto-Fegizem. Na univerzitním webu zveřejnili článek, ve kterém upozorňují, že je nutné prověřit schopnost slunečního záření (přesněji ultrafialového záření Slunce) ničit koronavirové částice.
Přimělo je tomu zjištění, že mezi teorií a experimentálními výsledky je propastný rozdíl – virus byl v experimentech se slunečními paprsky zničen až osmkrát rychleji, než předpovídá teoretický model.
Deset minut stačí
V červnu 2020 dospěla teoretická studie k závěru, že na 90 procent částic koronaviru by mělo být deaktivováno po půlhodině letního slunečního svitu kolem poledne.
O měsíc později testovali vědci v laboratoři účinky ultrafialového záření odpovídajícího slunečnímu světlu na SARS-CoV-2 v roztoku podobném lidským slinám. Virus byl v tomto případě zničen, když byl vystaven záření po dobu pouhých 10 až 20 minut.
Luzzatto-Fegiz zdůrazňuje, že není jasné, co rozdíl mezi studiemi způsobuje. Nikdo se tím dosud nezabýval.
„Znalost toho, jak nám Slunce může pomoci vypořádat se s koronavirem by přitom mohla být užitečná,“ píše výzkumník na webu Kalifornské univerzity.
Kdo vysvětlí rozdíl?
Teoretická studie vychází z modelu, ve kterém ničí viry UVB záření. To je ultrafialové záření o vlnové délce 280 až 315 nanometrů – nanometr (nm) je miliardtina metru (10−9).
UVB pásmo záření má zhoubné účinky na živé organismy. Jeho energie je schopná rozkládat bílkoviny a jiné organické sloučeniny. Pokud je zasažena nositelka dědičné informace DNA, může vést ke vzniku rakoviny.
UVB záření poškozuje také RNA, které nese dědičnou informaci virů. „Teorie předpovídá, že deaktivace virů by měla nastat o řád pomaleji. Rozdíl mezi experimentálními a teoretickými výsledky ukazuje na to, že rozklad RNA pomocí UVB záření nemusí být celý příběh, píše profesor Luzzatto-Fegiz.
Jeho spolupracovnice Jang-jing Čuová předpokládá, že na likvidaci virů se podílí méně energetická složka záření o vlnových délkách od 315 do 400 nanometru. Je označovaná jako UVA a tvoří 99 procent slunečního ultrafialového záření, které dopadá na zemský povrch. Podle Čuové může reagovat s některými molekulami a ty pak zase mohou reagovat s částicemi viru a poškozovat je.
„Zmíněný rozdíl ukazuje na nutnost dalších experimentů k testování účinků specifických vlnových délek světla, které dopadají ze Slunce na Zem,“ nabádá profesor Luzzatto-Fegiz.
Sluneční záření zabíjí koronavirus rychleji, než se předpokládalo. Co za tím vězí? | Nedd.cz - Zprávy Tiscali
Read More
No comments:
Post a Comment