- Poprvé jsem vyzkoušel spolupráci smartphonu a notebooku v rámci Apple ekosystému
- Z pohledu her byl letošní rok mimořádně plodný
- Sony představilo budoucnost fotografie
Když jsem se dozvěděl o tom, že se letošní svátky s našimi čtenáři podělíme o naše subjektivní TOP 3 produkty, služby či technologie, které nás v tomto roce zaujaly, příliš jsem nevěděl, o čem psát. Mimo technologický svět mě toho zaujalo poměrně dost (například baseball), ale takzvaně „z branže“ jsem si na první dobrou nic moc nevybavil. Ačkoli by se například nabízela umělá inteligence, o které jistě píše nejeden kolega, osobně z ní až tak odvařený nejsem – prakticky jsem ji využíval jen příležitostně v rámci práce, pro osobní potřebu ani jednou. Nakonec jsem ale svých TOP 3 našel: co mě tedy zaujalo nejvíce?
Kapitoly článku
Harmonické propojení telefonu a notebooku
Pro mnoho z vás to nebude žádné překvapení, pro příznivce jiných operačních systémů pak vyloženě kacířská slova. V letošním roce jsem poprvé mohl pro svou práci využívat spojení iPhonu a MacBooku a musím říct, že mi skvěle vyhovuje. V minulosti jsem používal různé systémy na telefonech i noteboocích (například Windows/Windows Phone, Android, Linux či Chrome OS), ani v jednom případě ale zážitek nebyl takový, jaký bych si představoval. Zkrátka vždy se objevila nějaká drobnost, kvůli které jsem se nemohl soustředit čistě na práci.
Například funkce AirDrop mi doslova každý den ušetří hromadu času tím, že zkrátka funguje. V kombinaci se skvělým nástrojem TopDrop pro macOS je posílání souborů jedna báseň. Univerzální schránka, díky které můžu snadno kopírovat text či obrázky a následně je využívat na druhém zařízení, to je funkce k nezaplacení. Možnost pokračovat v rozdělané práci díky funkci Continuity. Takto by se dalo pokračovat ještě dlouho, ale patrně největší předností ekosystému od Applu, který si v rámci práce užívám, je jeho jednoduchost – nic není potřeba složitě nastavovat, kontrolovat a hlídat. Vše zkrátka funguje tak, jak má.
Zase se nenechte zmást, nejedná se o nic dokonalého – i na Apple ekosystému by se daly najít nějaké ty mouchy a řadu věcí bych nejraději předělal. Nutno však podotknout, že jde vyloženě o „prkotiny“, nad kterými jsem ochoten přimhouřit oči. Kompletně se uzavřít do zlaté klece Applu ale nehodlám, minimálně Apple Watch na mém zápěstí rozhodně neuvidíte. Ne, že by šlo o špatné hodinky, ale klasika je zkrátka klasika.
Jeden z nejsilnějších herních roků za poslední dekády
Hry jsou jeden z mých koníčků už od dětství a nyní také částečně obživa. Hraní mě zkrátka baví a rozhodně na tom nehodlám nic měnit. S ubývajícím časem jsem nicméně na nové tituly náročnější a do her, jejichž doba dohrání se počítá na vyšší desítky či stovky hodin, se jen tak nepouštím. Bohužel se mi herní průmysl v tomto netrefuje příliš do vkusu a v současné době vládne celosvětový trend čím dál tím větších a obsáhlejších her, na které zkrátka není čas. Přesto jsem v letošním roce udělal několik výjimek, kterých rozhodně nelituji.
Bez nadsázky se totiž dá říci, že rok 2023 patří mezi nejsilnější herní roky za poslední dekády. Jen jich pár vyjmenuji: Diablo IV, Baldur’s Gate 3, Alan Wake 2, Hogwarts Legacy, Warhammer 40K: Rogue Trader, Stray Gods, RoboCop: Rogue City, Hi-Fi Rush, Cities Skylines 2, Atomic Heart, Anno 1800, Forza Motorsport, Minecraft Legends, Star Wars Jedi: Survivor, The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom, Counter-Strike 2, Marvel’s Spider-Man 2 nebo Last Train Home. A to je opravdu jen špička ledovce.
Vybrat z těchto skvostů, z nichž si hned několik zaslouží ultimátní známku, by se mi opravdu nechtělo. Osobně mě během roku pohltilo hned několik titulů, z nichž některé jsem recenzoval i tady pro SMARTmanii. Například Diablo IV se velmi povedlo, byť alespoň pro mě subjektivně nedokázalo sesadit z piedestalu legendární dvojku, Hogwarts Legacy je splněný sen všech fanoušků Harryho Pottera, Stray Gods mě dokázalo přesvědčit, že muzikály jsou žánr, který má své kouzlo, Cities Skylines 2 dokázalo ještě posunout hranici budovatelských simulátorů, i když to vypadalo jako nadlidský úkol, a Baldur’s Gate 3 nabízí tolik možností, že se dá bez přehánění hovořit o revoluci v rámci herního průmyslu.
Sony změnilo pravidla hry v oblasti fotografie
Možná trochu stranou zůstalo představení fotoaparátu Sony Alpha A9 III. To sice ve fotografické komunitě způsobilo velký poprask, avšak mimo ni si Sony příliš ohlasu nezískalo. Přitom se jedná o jeden z nejzásadnějších produktů, který s přimhouřením oka lze srovnat s představením první bezzrcadlovky. Samotný fotoaparát patří svými funkcemi a výbavou opět mezi fotografickou špičku a řadí se mezi to nejlepší, co můžete aktuálně zakoupit. Onou revoluční novinkou je ale fotočip, který se ukrývá uvnitř.
Sony totiž představilo CMOS senzor s globální závěrkou, vůbec poprvé v běžných fotoaparátech. Výhodou globální závěrky oproti té klasické je to, že všechny pixely jsou vyčteny v jeden okamžik. Zapomenout tak můžeme na kácení svislic kvůli rolling shutter efektu. Další výhodou je extrémně krátká synchronizace s bleskem – až 1/80000 sekundy. Čip jako takový se díky globální závěrce mohl zbavit té mechanické – ta je sice ve fotoaparátu stále k dispozici, avšak primárně jako ochrana před prachem a nečistotami.
Bude chvíli trvat, než se novinka postupně propracuje i do nižších řad fotoaparátů a stane se standardem, nicméně první vlaštovka již vzlétla a proměna fotografického trhu je v běhu. Jistě nebude trvat dlouho a klasické fotoaparáty se zbaví další mechanické části, která se z podstaty věci kazí a jejíž oprava nepatří mezi nejlevnější. Otázkou také zůstává, jakým způsobem zareagují největší konkurenti jako Nikon a Canon, kteří v rámci bezzrcadlovek oproti Sony stále ještě trochu zaostávají. Kdo ale klasické fotoaparáty odepsal, se šeredně spletl – ještě mají stále co nabídnout.
Michael Chrobok: TOP 3 technologické trendy roku 2023 – SMARTmania.cz - SMARTmania.cz
Read More
No comments:
Post a Comment