Vydání Miitopie na Switch je poměrně překvapivá věc. Původní hra u nás vyšla před čtyřmi lety na dosluhující handheld 3DS. Upřímně, ani ve snu by mě nenapadlo, že právě ona se dočká remaku. A není to jen přeleštěná grafika a tranzit ze dvou obrazovek na jednu, ale i spousta nových funkcí.
Ohromnou devízou Miitopie jsou postavy. Do role hrdinů, padouchů a dalších postav totiž můžete zvolit, koho chcete. Může to být vaše rodina či kamarádi, které si navrhnete v přiloženém editoru. Nebo někdo známý. K dispozici jsou kreace uživatelů z 3DS, ale protože byly možnosti editoru výrazně rozšířeny, mrkněte se i po nových. Stačí zadat kód uživatele a vybírat si (koukněte třeba sem nebo sem).
V jedné partě tam může být ježek Sonic, Mario, Ježíš a hamburgerová hlava, kterým jde po krku Mona Lisa. Jasně, můžete použít nějaké předem připravené avatary, ale to nedoporučuju. Zábava je právě v tom pozorovat interakce mezi postavami, které znáte, nebo jsou vám blízké.
Cílem hry je zachránit dříve mírumilovnou Miitopii. Padouchem je Dark Lord něco [vaše volba postavy], který krade postavám obličeje a různé bytosti pomocí nich proměňuje v monstra. Hra si tak trochu utahuje ze všech možných herních klišé, ale i stinných stránek lidského chování, zatímco klade velký důraz na přátelství.
V RPG hrách bývá důležité sžít se se svojí postavou. Tak toto jsem já.
Pokud jde o herní stránku, pohybujete se po bodech mapy, která se vám postupně otvírá. Aby se otevřel další uzel, je nejprve třeba danou cestu absolvovat. To probíhá tak, že se vaše parta pohybuje zleva doprava a vypořádává se s náhodnými událostmi, jako jsou nepřátelé, truhly s překvapením či různé eventy. Cesta se občas větví, takže se vyplatí si některé projít víckrát, protože zatímco jedna větev je prázdná, v druhé se může ukrývat truhla s hodně penězi.
Partu tvoříte vy, ale rychle přiberete další tři postavy a koně. Každému samozřejmě budete volit i povolání. Na začátku jsou na výběr klasiky jako bojovník, mág, klerik, ale i méně obvyklé kousky jako kuchař. Bojuje se na tahy, každopádně vy přímo ovládáte jen svoji postavu, pomocné lahvičky a bezpečné místo, kam můžete hrdinu v ohrožení na chvíli odstavit, aby se dal dohromady.
Kromě hodnot jako útok či magie je velmi důležitý ještě sociální aspekt. Postavy se totiž postupně sbližují a stávají parťáky. Kámoš za vás vykryje útok, dá vám svojí svačinu, když už žádnou nemáte, nebo vás dokonce oživí, když schytáte fatální zásah. Záleží na tom, jak velké vaše přátelství je. A ano, může se stát, že se některé postavy i nepohodnou.
V mé verzi příběhu vystupuje například i Garfield.
Většina těchto věcí se obhospodařuje v hospodě, v níž končí každá vaše výprava. Tady přerozdělíte svoje svěřence tak, jak chcete, aby se přátelili. Oni vám ale sami řeknou, s kým chtějí být.
V hospodě se dále konzumuje získané jídlo, které posiluje různé atributy. Pokud postavě chutná, posílí ji ještě víc, pokud ne, efekt je naopak menší. Dále tu můžete utratit vstupenky za zábavu a výlety. Zábava zahrnuje hru kámen – nůžky - papír pro zisk peněz a ruletu pro zisk různých předmětů.
Na výlety pak posíláte svoje svěřence, aby posílili přátelství. Mohou si tak jít spolu zarybařit, do kina, přečíst si spolu knížku v knihovně či poklábosit u kávy. To vše výrazně posílí jejich pouto. Možná to zní trochu gay, ostatně v Rusku je hra od 18+, protože ukazuje „vztahy osob stejného pohlaví v pozitivním světle“. Jasně, když získáte level, objeví se srdíčka, ale pořád je to jen přátelství, hra nikdy nepřeroste v nějakou romanci. Ale co už.
Po takovéto mapě se ve hře pohybujete.
V hospodě si také za získané peníze nakupujete novou výbavu – oblek a zbraň. Ty se samozřejmě liší podle povolání. Dobré také je, že pokud se vám nějaký vzhled líbí, můžete si ho uchovat a z lepšího předmětu použít jen dobré staty. Vzhledy jsou tu samozřejmě od těch normálních po ujeté. Můj Luigi jako vědec útočil lahvičkou od kečupu, kuchař měl pánvičku ve tvaru americké koblihy a popová hvězda zase zmrzlinu místo mikrofonu.
Herní smyčka je trochu repetitivní, nenáročná, ale docela dost zábavná. Několikrát jsem se přistihl, že už jsem chtěl jít vlastně před hodinou spát, ale říkal jsem si, že si dám ještě jednu výpravu. Hra na vás samozřejmě chrlí nové nepřátele, postavy i hádanky, ale ten důležitý moment je, že vám v jeden okamžik odebere nejen vaši nabytou sílu, ale i všechny parťáky. A nestane se to jednou.
Která z cest ta pravá jest?
Začínáte tak prakticky znova, ALE zároveň se vám zpřístupní nová povolání. A ta už jsou celkem bizarní. Můžete hrát třeba za kočku, květinu či princeznu. Ale nebojte, o svoje staré party nepřijdete a nakonec si složíte svůj dream team.
Miitopia je na první pohled celkem hnusná. A asi i na ten druhý. Kombinuje více stylů, které se k sobě nehodí. Ale hodně z toho je záměr. Vyniknou pak různé absurdity. Nechci tu vypisovat různé vtipy, protože ta zkušenost je nepřenositelná. Záleží, koho si do rolí obsadíte a dříve nebo později vás nějaká vtipná interakce dostane. Takže tady platí víc než kdy jindy následující rada: prostě si zahrajte demo a uvidíte.
Adblock test (Why?)
RECENZE: Miitopia je bizarní, ale chytlavá hra na hrdiny - iDNES.cz - iDNES.cz
Read More
