Google oznámil, že začátkem září odstraní ze svého prohlížeče ikonku zámku. Stane se tak s vydáním Chromu 117. Původně tento plán ohlásil již před dvěma lety, ale nakonec jej odložil. Teď už je – zdá se – příhodnější chvíle.
Důvod zrušení zámku zavedeného v 90. letech prohlížečem Netscape je ale pořád stejný. Přes 20 let symbolizoval zabezpečené připojení pomocí HTTPS, které nelze (jednoduše) po cestě sledovat. To bylo užitečné v době, kdy stránek s šifrovaným přístupem bylo jako šafránu.
Sám Google se ale penalizací webů běžících na starším protokolu HTTP na úrovni vyhledávače i prohlížeče významně zasadil o přechod na HTTPS. Ještě před deseti lety takto běželo jen 14 % webů z milionu nejnavštěvovanějších, dnes je to 95 % veškerých stránek, které Chrome zobrazí. Zámek se proto časem zmenšil, ztratil barvu (byl výrazně zelený) i smysl.
Podle dva roky starého průzkumu navíc jen 11 % dotázaných lidí dokázalo vysvětlit, co symbol zámku v prohlížeči znamená. Více jich se marně domnívalo, že jde o záruku důvěryhodného webu. Což je špatně. Certifikátem a šifrováním se dnes ohání každý zákeřný phishing.
Co tedy bude teď? Google bude i nadále varovat v adresním řádku i na celé stránce, pokud navštívený web šifrování nepoužívá. Dělá to tak i u lokálních stránek neběžících na internetu.
A v Chromu 117 a novějších pak ikonku zámku nahradí novým symbolem, který má tak trochu napovědět, že jde o tlačítko sloužící k nastavení. I dnes totiž můžete na zámek kliknout a jednoduše nastavit oprávnění jednotlivých stránek. Ovlivníte politiku cookies, můžete jim odebrat práva k přístupu ke kameře, mikrofonu, oznámení apod.
Nová ikonka se objeví v Chromu pro Windows, macOS, Linux, Chrome OS a Android. Na iOS už ale nebude žádná, protože tam ani není možné takto nastavovat oprávnění.
Pokud byste si chtěli nové tlačítko sami vyzkoušet, můžete si nainstalovat testovací Chrome Canary, přejít do experimentálního nastavení chrome:flags a tam aktivovat položku Chrome Refresh 2023.
Blíží se nám další mimořádně očekávaný titul a bohužel to i tentokrát znamená, že zde máme další velký únik. V případě The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom se navíc jedná už o druhý únik, přičemž ten první se týkal sběratelského artbooku, který se rozšířil po internetu a vyzrazoval mimo jiné i některé důležité součásti hry. To si Nintendo samozřejmě nenechalo líbit, jak jsme se nedávno dozvěděli, a po zatím neznámém leakerovi pátrá a do sporu je zatažen i Discord. Aktuální únik se nicméně týká už hry samotné, a jeho rozsah je tak pochopitelně závažnější. Do vydání hry přitom zbývají ještě necelé dva týdny, proto si během brouzdání internetem dávejte pozor na potenciální spoilery, pakliže si nechcete hru pokazit.
PSA! 🚨
Zelda: Tears of the Kingdom’s rom was dumped onto PC today. If you download this I HIGHLY suggest you do NOT POST anything from it till after it’s official launch.
Nintendo will most likely bring their full wrath against those who upload stuff from it early. pic.twitter.com/rB7WioJDMq
I nyní se opakuje stejná situace jako u Dead Island 2 a Star Wars Jedi: Survivor, kdy se některým hráčům dostaly do rukou fyzické kopie o něco dříve, než měly. U Dead Island 2 se jeden z hráčů spíše jen chlubil a hru chválil, nakonec však nic zásadního nevyzrazoval, u Survivora už se po internetu šířily snímky včetně detailních komentářů. The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom je na tom ovšem ještě o něco hůře. O víkendu vyšlo najevo, že se hra dostala do spárů těch, kteří si ji rozhodně nechtějí nechat jen pro sebe. Na nechvalně proslulém fóru 4chan se nejprve objevily fotografie sběratelské edice, poté někteří uživatelé na sociálních sítích zachytili výskyt krabicových verzí k prodeji na internetu. Hra je v oběhu, a tak na sebe sdílení různých materiálů ze hry na Twitteru, Redditu a mnoha dalších místech nenechalo dlouho čekat. A stejně ani tak blokování kvůli autorským právům.
Vše došlo až ke streamům na Twitchi a opět také Discordu, které byly sice utnuty a staženy, ale s menšími a méně známými platformami (například Trick nebo Trovo) se bojuje už hůře, i když Nintendo pochopitelně okamžitě vyrazilo do boje. Podle pozorování PC Gameru byly některé streamy navíc vydávány za Horizon Zero Dawn jako narážka na to, že byly hry často srovnávány a navíc vyšly těsně po sobě. Po internetu má též kolovat archiv s předrenderovanými cutscénami, ač beze zvuku, ale i samotné video dokáže v tomto ohledu napáchat dost škody. Řadu výskytů už však Nintendo nechalo zablokovat. Na 4chanu se zároveň objevilo množství odkazů, které vedly na řadu torrentů, kde mají být k dispozici soubory údajně identické s těmi v cartridgích Switche a funkční. Takto nelze samozřejmě zaručit jejich pravost a funkčnost, nicméně rozšíření streamů a hráčů, kteří hrou disponují, by tomu dávalo za pravdu.
Zdroj: Kotaku, Discord
Do vlastního pátrání se pustil i magazín Kotaku, jehož kroky vedly opět na Discord. Na některých serverech, i těch spojených se hrou, ač neoficiálně, se rovněž šířily odkazy a též se streamovalo. Jeden z takových serverů byl již pozastaven, jinde se pro změnu rozvinula copypasta, kterou uživatelé přebírají a neustále odesílají doby „upozornění pro FBI“, že nejsou do šíření materiálů nijak zapojeni a dávají od toho ruce pryč. Jakkoli absurdně to zní, Nintendo se skutečně nebojí vytáhnout pořádný kalibr a hnát k odpovědnosti všechny zainteresované. Stačí vzpomenout „hackera“ Garyho Bowsera, který byl nedávno propuštěn z vězení, ale do konce života bude Nintendu dlužen. Situace je navíc o to vážnější, pro Nintendo, že šíření souborů hry podle všeho už nyní znamená možnost hru spustit na PC v rámci emulátoru.
Z momentálně dostupných informací, které lze stále v různých a poněkud pochybných koutech internetu dohledat, se už dá udělat poměrně jasný obrázek o tom, co hráče ve hře čeká, ale my vám zážitek samozřejmě nezkazíme. Chcete-li si však hru náležitě užít, buďte v nadcházejících dnech na sítích opravdu obezřetní. Pokud se ale chcete přece jen něco málo dozvědět, ale jen v ohleduplné míře, můžete věnovat pozornost našemu exkluzivnímu preview. The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom vychází 12. května.
Redmi Note 12 5G je druhým nejlevnějším modelem z nové řady Redmi Note 12, který se může kromě podpory 5G pochlubit například velkým AMOLED displejem či novým procesorem Snapdragon 4 Gen1. Jaký ale je ve skutečnosti?
Po otestování 200Mpx Redmi Note 12 Pro+ a jeho mírně upraveného sourozence Redmi Note 12 Pro se ke mně dostal i model Redmi Note 12 5G, který je na první pohled zajímavý především cenou. Co vše nabízí za 6 tisíc korun a poradí si s tvrdou konkurencí?
Konstrukce
165,9 × 76,2 × 8 mm, 189 g, konstrukce: klasická, odolnost: ne
Bílá krabička Redmi Note 12 5G obsahuje kromě telefonu rovněž silikonové ochranné pouzdro, USB-C/USB-A kabel i 33W napájecí adaptér. Obsah je tak kompletní a zákazník není nucen cokoliv dokupovat.
Líbilo se nám
kompletní balení včetně adaptéru a pouzdra
Konstrukční zpracování: sázka na jistotu
Po dvojici předešlých Redmi Note 12 Pro nepřekvapí, že ani Redmi Note 12 se designově nijak výrazně neodlišuje. Spolehnout se konkrétně můžete na plastová záda (v tomto případě zaoblená, na rozdíl od rovných zad modelu Pro), decentní fotomodul a plastový rám, který lemuje USB-C na straně spodní a dnes již netradiční infraport nahoře. Ovládací prvky si klasicky našly své místo na pravém boku a jejich umístění nelze nic vytknout.
Čtečka otisků prstů má (alespoň pro praváky) ideální umístění a funguje i pěkně svižně, jen je trochu škoda, že není trochu víc vsazená do rámečku kvůli snazšímu nahmatání poslepu. To je však pouze detail. Co se zvýšené odolnosti týče, plní mobil IP53, takže nabídne základní ochranu proti prachu a vodě a rozhodně není úplným standardem v dané cenové třídě.
Rád bych také vyzdvihl fakt, že se zařízení příjemně drží, ale také výrobce pochválil za rozhodnutí nasadit matná záda, která vcelku solidně odolávají otiskům a nejsou z kluzkého materiálu. Do šuplíčku na levém boku se vměstná kombinaci jedné nanoSIM a jedné microSD karty (o nespecifikované max. velikosti), případně dvou nanoSIM karet. Absence eSIM je v této cenové kategorii pak zcela běžná.
Líbilo se nám
spolehlivá čtečka otisků prstů
matný povrch zad
Displej: hlavní hvězda večera?
Jedním z hlavních lákadel novinky je podle mě velký 6,67" AMOLED displej s Full HD+ rozlišením, který by měl podle dostupných údajů svítit jasem až 1 200 nitů, což je velmi slušná hodnota. Obrazovka (bez podpory HDR) působí povedeně a smíříte-li se s tlustší bradou či absencí klasického Always-On (tzv. Aktivní displej zde umí svítit pouze po dobu 10 sekund od posledního dotyku obrazovky), nelze jí v podstatě vůbec nic vytknout. Ochranu obrazovky zajišťuje Gorilla Glass 3 a k tomu také již výrobcem předinstalovaná fólie.
Líbilo se nám
120Hz zobrazovací panel
dostačující maximální jas
ochrana Gorilla Glass 3
Nelíbilo se nám
schází klasický Always-On
Zvuk: bohužel pouze jeden
Výrobce se rozhodl nasadit pouze jeden hlasitý reproduktor (na spodní straně), což je trochu škoda, neboť v této třídě již najdeme i více zařízení se stereo zvukem. Hlasitý repráček alespoň nabídne relativně slušnou kvalitu a ani na vyšší hlasitost „netahá“ za uši, navíc mu sekunduje 3,5mm jack na horní straně.
Nelíbilo se nám
pouze jeden hlasitý reproduktor
Výkon hardwaru: poradí si
Zajímavostí testovaného modelu je nepochybně nasazení procesoru Snapdragon 4 Gen1, který je vyroben 6nm procesem a využívá čtyři jádra Cortex-A78 s taktem 2 GHz spolu se stejným počtem jader Cortex-A55 s frekvencí 1,8 GHz a grafickou jednotkou Adreno 619. Ačkoliv se evidentně nejedná o „trhač asfaltu“, má použitý hardware dostatek výkonu, škoda jen přítomnosti pouze 4 GB RAM, což je na dnešní dobu u takto naceněného smartphonu zkrátka již trochu málo. Na svižnosti systému se naštěstí 4 GB RAM nijak negativně nepodepsaly a zařízení funguje pěkně svižně, do budoucna (i s tím, jak se vyvíjí systém a nadstavba MIUI) by to však již mohlo být trochu málo. 128GB úložiště pak v této kategorii opět není žádným překvapením a lze jej považovat za naprosto běžné, navíc s možností rozšíření pomocí paměťových karet.
Líbilo se nám
dostatečně výkonný čipset
Nelíbilo se nám
4 GB RAM nemusí v budoucnu dostačovat
Výdrž baterie: 33W nabíjení
Redmi Note 12 5G je osazeno 5 000mAh baterií s podporou 33W nabíjení, takže se nabije z 0 do 100 % zhruba za 65 minut a z 0 na 50 % přibližně za 35 minut, což nejsou špatné hodnoty. Co se výdrže týče, není to navzdory velké baterii až tak dobré, jak by mohlo být. Jednodenní výdrž na plné nabití není problém, ale dostat se na 1,5 či 2 dny používání (i když lehčího) může být již trochu problém. V nastavení baterie je pak možné zkontrolovat, kolikrát byl daný den telefon nabíjen, případně nastavit automatický vypínání/zapínání zařízení v předem nadefinovaný čas.
Líbilo se nám
33W nabíjení
Nelíbilo se nám
výdrž by mohla být vzhledem k velikosti baterie lepší
Konektivita: infraport pro staromilce
Z konektivity neschází kromě podpory 5G také infraport, Bluetooth 5.1, Wi-Fi 5 či NFC pro bezkontaktní placení. Dále najdeme ve výbavě GPS a GLONASS či již zmíněný infraport, který poslouží například k ovládání klimatizace, televizoru či třeba domácího kina.
Líbilo se nám
včetně infraportu
Fotoaparát: na danou cenu průměrný
Ve fotovýbavě najdeme 48Mpx hlavní snímač s clonou f/1.8 a PDAF ostřením, 8Mpx ultraširokoúhlý objektiv o rozsahu 120 stupňů a světelnosti f/2.2 a nakonec 2Mpx makro senzor. Na čelní straně sídlící 13Mpx snímač pak nabídne světelnost f/2.5 a pevné ostření.
Vzhledem k hardwaru zřejmě nikoho nepřekvapí, že telefon není kdovíjakým fotomobilem, ovšem méně náročným uživatelům postačí. Fotografie z něj jsou za dobrého světla dostatečně světlé a mají relativně přirozené barvy, i když je často kontrast vyšší, než by bylo záhodno. Telefon zvládá i noční režim, kde je bohužel dost výrazný šum, či natáčení videa, avšak maximálně ve Full HD s 30 FPS. V případě fotoaplikace je pak často patrné menší zpomalení při pořizování snímků.
Xiaomi Redmi Note 12 5G 1080p 30 FPS hlavní snímač
Podobně jako dříve testované Redmi Note 12 nedorazilo ani Redmi Note 12 5G s Androidem 13, což je jednoznačně škoda, ačkoliv je nadstavba MIUI (v tomto případě MIUI Global 14.0.6) natolik výrazná, že verzi Androidu do velké míry skryje. Systém je klasicky prošpikován podrobnými možnostmi nastavení, která se pojí s mírnou nepřehledností. Hned po zapnutí se pak v telefonu nachází celá řada aplikací Xiaomi jako záznamník, dálkový ovladač, kompas a další. Dokonce neschází ani FM rádio, ovšem odkazy ke stažení dodatečných aplikací či různých her by si podle mě mohl výrobce odpustit.
Nelíbilo se nám
Android 12
Zhodnocení
Redmi Note 12 5G osloví pouze méně náročné uživatele se slabostí pro Redmi/Xiaomi, neboť nijak výrazně nevystupuje ze zástupu konkurence. Telefon chválím za pěkné zpracování s odolností IP53 a hlavně povedený 120Hz AMOLED displej či moderní 6nm procesor od Qualcommu, fotovýbava však nijak neoslní, stejně jako výdrž navzdory velké baterii.
Konkurence
Zajímavým konkurentem pro Redmi Note 12 5G je podle mého názoru Motorola Moto G72, jež se chlubí rovněž 120Hz OLED displejem či 5 000mAh baterií, avšak nabídne stereo reproduktory, 8 GB RAM či 108Mpx hlavní snímač. Její nevýhodou je pak absence podpory 5G.
Motorola Moto G72 128+8 GB
Rozměry
160,5 × 74,4 × 7,9 mm, 166 g
Displej
AMOLED, 6,6" (2 400 × 1 080 px)
Fotoaparát
108 Mpx, video: 1 920 × 1 080 px, 60 FPS
Procesor
MediaTek helio G99, 2×2,2 GHz + 6×2 GHz
Paměť
RAM: 8 GB, úložiště: 128 GB, microSDXC
Akumulátor
5 000 mAh
V cenových vodách okolo 6 tisíc korun lze najít velké množství dalších konkurentů, ti, kteří by však byli ochotni si trochu připlatit, mohou sáhnout po Galaxy A33 s garantovanou softwarovou podporou a odolností IP67. Ústupkem je pak menší displej pouze s 90Hz obnovovací frekvencí a pomalejší nabíjení.
