I mnohem jednodušší organismy zkoumají okolní prostředí, ale teprve nejpokročilejší z nich – člověk, se dostal v tomto směru nejdál. Jenže hledání odpovědí na otázky neprovází pouze samé úspěchy a „pravdy“, ale i spousty omylů.
To ale k vědecké práci zkrátka patří a někdy může chybná představa umožnit vytvoření té správné. Mnohem důležitější je totiž představivost a nové nápady, pohledy a směry. I když může být většina z nich na hranici nesmyslů, jeden podivný a nepředstavitelný nápad třeba bude ten pravý.
Šest tisíc let stará Země středem vesmíru
Země je středem vesmíru a všechny okolní objekty krouží kolem ní. Taková byla představa geocentrismu, ze které se později vyvinul heliocentrismus, kdy bylo středem vesmíru pro změnu Slunce. Jak se ale ukázalo, Slunce nejenže není uprostřed, ale jedná se o hvězdu, kterých jsou v celém vesmíru miliardy.
Naše vlastní ego tak utrpělo silnou ránu. Nyní zůstává otázkou, kdy si oficiálně potvrdíme, že ve vesmíru nejsme ani sami. Důkazy jsou bohužel vzdálené nejblíže v oblasti několika světelných roků.
Ještě v sedmnáctém století se dle informací z Bible podařilo vypočítat přibližné stáří Země. Ta měla být „vytvořena“ v roce 4004 před naším letopočtem. Odhady vědců se v minulosti pohybovaly v rámci milionů let. Podle posledních informací z radioaktivního datování je stáří Země přibližně 4,54 miliard let. Výsledky byly potvrzeny i ze zkoumání meteoritů a měsíčních vzorků.
Atom je nejmenší částice
Atom byl dlouhou dobu základní kámen veškeré hmoty, která tvoří nás samotné i objekty kolem. Nakonec ale není tím jediným a konečným blokem. Dle posledních teorií dokonce ani netvoří významnou část vesmíru, ale pouze 4 % celkové hmoty.
Atom se ale skládá ještě z menších částic, ať už se jedná o protony, neutrony či elektrony, které jsou dle standardního modelu tvořeny elementárními částicemi v podobě kvarků a leptonů.
Voda, země, vzduch, oheň a flogiston
Flogistonová teorie pojmenovaná po J. J. Becherovi předpokládala další element vedle čtyř klasických (oheň, voda, země a vzduch). Měl způsobovat hoření látek. Teorii vyvrátil Antoine Lavoisier, který položil základy chemie, zákonu o zachování hmoty a zformuloval funkci kyslíku při spalování.
Podle lebky poznáš člověka
Prvního označení pseudovědy se dočkala takzvaná frenologie, která pod záštitou rádoby odborných závěrů popisovala souvislost tvaru lebky s charakterovými rysy lidí. Podle této teorie bylo možné odhalit budoucí trestance pouze z tvaru jejich lebky. To se ale naštěstí podařilo vyvrátit a tato pseudověda byla nakonec zavrhnuta.
Frenologie je také skvělou ukázkou, jak lze nesmyslný předpoklad škálovat a rozpracovat do velkých rozměrů. Jak je důležité, aby se objevila kritická a nezaujatá analýza od jiných vědců, kteří nejsou v dané teorii „utopeni“.
Těžší objekty padají k zemi rychleji
Známý Galileo Galilei se zasloužil o velké a důležité pokroky pro lidstvo. Mnoho velikánů včetně Newtona či Einsteina ho považovalo za prvního zakladatele skutečných vědeckých metod. Ve svém experimentu potvrdil, že gravitační zrychlení působí na všechny objekty stejně.
Dlouhou dobu i sám Leonardo da Vinci totiž předpokládal, že těžší objekty padají k zemi rychleji než ty lehčí. Isaac Newton později Galileovu teorii rozvinul do všeobecných zákonů gravitace, Einstein pak znalosti posunul do vesmírných rozměrů.
Duše v srdci
Srdce je nejdůležitější části oběhového systému pro přenos živin v krvi. Za tento objev může William Harvey, který zkoumal a odhalil funkce tohoto systému. Za své názory byl zesměšňován, ale to už je úskalí průkopníků.
Jeden z experimentů, při kterém William Harvey zkoumal chování a pohyb krve v těle
Do té doby totiž panoval názor, že v srdci je ukryta duše a inteligence člověka, oběh krve místo toho zajišťují játra. Dnes už přitom srdce, tuto organickou pumpu, dokážeme v případě potřeby i vyměnit.
Člověk používá jen 10 % mozku
Mylné tvrzení, které se poprvé objevilo v jednom z filozofických materiálů „The Energies of Men z roku 1907. Mozek je v průběhu dne i noci, kdy dochází k opravám a restrukturalizaci paměti, využíván v rámci celé své struktury. Prověřily to i dlouhodobé testy pomocí magnetické rezonance.
Energetická spotřeba lidského mozku dle měření pomocí PET
Pokud jde o srovnání energetické náročnosti, lidský mozek spotřebuje přibližně 20 % energie, zbylých 80 % je určeno pro ostatní procesy těla a orgány. I když lidský mozek tvoří jen 2 % hmotnosti těla, vyžaduje 25 % celkového množství kyslíku nebo třeba i 25 % celkové dostupné glukózy.
5 smyslů
Tvrzení, které by se dalo popsat i jako velmi ustálený hoax. Představa pěti smyslů pochází už z doby Aristotela, který však sám nevěřil, že se jedná o konečné číslo.
Problém je se samotnou definicí slova „smysl“, protože například člověk, respektive lidské tělo dokáže vnímat desítky různých fyzikálních a chemických vlastností a procesů jak externího, tak i interního původu.
Kromě klasické představy světla (oko), chuti (jazyk), zvuku (ucho), hmatu (kůže) a čichu (nos) totiž nesmíme zapomínat na takové věci jako schopnost vnímat teplo (kůže), gravitační zrychlení a pole (vnitřní ucho), základní vnímání času (cirkadiánní biorytmus) a také třeba vnímání hladu (žaludek), nedostatku vody, nedostatku kyslíku, bolesti, nutnosti vyměšování a spousta dalších, přičemž vše se zpracovává v mozku.
U zvířat a rostlin lze nalézt i jiné „smysly“, které lidské tělo nemá – například vnímání elektrického pole, světla (u rostlin, není potřeba oko) a podobně.
Neutrino je rychlejší než světlo
Už v roce 1679 otestoval vědec Ole Rømer, že rychlost světla je konečná a postupným zpřesňováním měření jsme se dostali k současné hodnotě rychlosti světla ve vakuu 299 792 458 metrů za sekundu. V roce 2011 však způsobilo poprask odhalení vědců zkoumající neutrina, že jsou o trochu rychlejší než světlo.
Na takto nečekanou zprávu reagovala široká vědecká obec a okamžitě se přistoupilo k opakovaným měřením rychlosti neutrin. Nakonec se zjistilo, že chyba byla v jednom elektrických kabelů, který kvůli poškození způsoboval nepřesnost měření. Rychlost světla je tak stále maximální.
Jak vypadá unikátní detektor neutrin? Obdivuhodná konstrukce postavená hluboko pod zemí a obsahujíce tisíce velkých pozlacených senzorů, je jako z vědeckofantastického filmu.:
Ve vesmíru není gravitace
Z dnešního pohledu, kdy známe principy časoprostoru a jeho zakřivení vlivem jakéhokoli objektu, se to zdá jako nesmysl, ale dlouho se věřilo, že ve vesmíru zkrátka žádná gravitace není, respektive nepůsobí.
Pravdou je, že na každém místě ve vesmíru nějaká gravitace působí, byť třeba v miniaturní formě, kdy třeba i na tisíce světelných let není žádný objekt. Například na naší oběžné dráze, kde se nachází Mezinárodní vesmírná stanice a satelity, je takřka stejná gravitace jako na Zemi. „Vznášení“ je způsobené efektem volného pádu.
I když se třeba i NASA vyjadřuje o „zero-G“ nebo „Micro-G“ a podobně, jedná se o standardizované pojem, který nevypovídá nic o gravitační síle. Zatímco na Zemi je gravitační zrychlení 9,81 m/s2, na oběžné dráze je to 9 m/s2. I jeden světelný rok od Země je možné naměřit gravitační vliv Země o hodnotě 400 am/s2. K tomu se samozřejmě přidávají gravitační vlivy i dalších objektů dle jejich vzdálenosti a jejich gravitace.
Omyly vedou k úspěchu
Základem pokroku je poučení z vlastních i cizích chyb, neustálé prověřování platných informací i nových pohledů a názorů. V minulosti i současnosti se omyly nevyhnuly žádnému vědci. Například Nikola Tesla byl přesvědčen, že si lidstvo nikdy neosvojí schopnost zacházet s jadernou energií, mnoho vědců nesouhlasilo s teorií relativity.
Země je placatá, nic těžšího než vzduch nemůže létat, přeplutí oceánu je nemožné, stejně jako vysoké rychlosti pro člověka. Takových výroků je mnoho a jejich autory jsou velmi inteligentní lidé.
Nespokojenost s existující teorií či názorem často vede k dalšímu rozvoji.
10 vědeckých omylů aneb i ti nejchytřejší se občas spletou - Živě.cz
Read More
No comments:
Post a Comment