Myslíme si, že máme těžký život. Vždyť vydělávání peněz je fuška, pořád na nás doléhá stres, stěžujeme si na vše možné. Pak ale sedneme k televizi nebo počítači, dáme si teplou večeři a padneme do svých pohodlných postelí. Jenže existují i zjevy, které se potulují ulicemi měst bezprizorní, často hladové a promrzlé na kost. Život bezďáka není peříčko a hra od českého studia Perun Creative vám dá šanci svéráznou formou tento život okusit.
Praslav, město měst
V Praslavi zrovna prší, provazce deště dopadají na bahnitou zem, pleskají do rytmu. Je to den jako každý jiný, řeknete si. Jenže to byste se nesměli probudit s tváří zarytou v bahně a kocovinou jako trám. A to, že si nepamatujete ani kdo jste, to už je jen malá alkoholová třešinka na dortu. Jisté však je, podle stavu vašeho šatstva i zápachu, že jste houmles a předešlého večera jste se zlil jako Dán.
Naštěstí hned poblíž jámy, kde jste si v alkoholovém opojení udělali provizorní hnízdečko v bahně, má svůj osobní palác sympatický bezďák Majsner. Není necita, kolegovi v nesnázích dá aspoň pár užitečných rad. Nasměruje vás na vaši osobní, desítky hodin dlouhou, smradlavou odyseu. A že to je vážně netradiční dobrodružství, poznáte po pár minutách hraní.
Před lety jsem psal na Hobo: Tough Life první dojmy. Hra byla v předběžném přístupu neučesaná, ošklivá a s minimem obsahu. Potenciál v ní vězel obrovský. Jen Češi mohou udělat simulátor bezdomovce a jen Čechům se to může podařit na výbornou. To, co v předběžném přístupu vypadalo jako ošklivé káčátko, pořádně dospělo. Není z toho krásná labuť, ale pěkně vypasená kanálová krysa. Z Hobo: Tough Life špína, úpadek a deprese přímo prýští a díky first person pohledu hezky z blízka. Zároveň si ale nechává svůj často černohumorný a cynický pohled a útrapy bezdomovců líčí s potřebným nadhledem, jinak by to bylo na oprátku.
Král žebráků udržoval klid a mír
Město Praslav, inspirované Prahou a dalšími metropolemi naší vlasti, je místo vážně k pohledání. Dříve vládl mezi bezdomovci klid a mír. Zajišťoval ho Král žebráků. Jenže zdejší bezdomovci s léty upadali a tradice se vytratila. Různé klany tak začaly bojovat proti sobě a rozsévat chaos. Tento rok by se ale měla tradice vrátit. Nový Král žebráků má usednout na trůn z odpadků a znovu přinést harmonii. Praslav je sice plná podivných existencí, ale jako bezdomovec víte, že tam nepatříte a že jste škodná. Obyvatelé vám to budou dávat notně najevo. Bezdomovec ale nemusí být zatracený, je toho tolik, co se lze naučit.
V běžných RPG levelujete takové věci jako skill se zbraní, staminu, kouzla. V Hobo: Tough Life to jsou například fárání – schopnost prolézat popelnice, žebrání, čorkaření nebo lámání zámků. V každé ze schopností se můžete zdokonalovat, vylepšovat ji a učit se i přidružené perky. Bezdomoveckých specializací je celá řada. Ohákněte se do toho nejlepšího, co máte, a jděte třeba prodávat repasované spotřebiče. Nebo se staňte postrachem každého zámku jako mistr zloděj. Chcete žít víc v souladu se zákony? Úřad práce má dveře stále otevřené. Práce smrdí, ale to i vy, takže čištění kanálů nebo ulic od bordelu vám zas tolik neublíží.
Tou nejčistší a nejlépe placenou je práce v call centru. Pokud si obstaráte potravinářský průkaz, možná vás čeká ještě blyštivější kariéra na poli gastronomie. Nic vás ale nenutí jít cestou poctivosti a stejně jako cesta bezďáka světce vás může uživit i cesta bezďáka grázla. Vykrádání domů, aut nebo přepadávání lidí, to je snadná cesta k penězům. Pozor, i menší přestupek vás dostane na nějaký čas do lochu a pohodlí a blahobytu si tam užijete ještě méně než na ulici.
Smrad a hlad v Praslavi
Byl první den na mé houmles odyseji. Rozkoukával jsem se se svým bezďákem po městě. Zkušeně jsem zapadl do první popelnice a vytáhl hned několik luxusních kořistí – rozuměj otrhané oblečení, rozbitou lampičku a kanystr. Vybaven prvotřídními poklady jsem zamířil s entusiasmem a bezdomoveckým sebevědomím na Hlavní nádraží otravovat kolemjdoucí. Měl jsem ale moc neobratné prsty, mého pokusu o vybrakování kapes si všimla policie. O pár minut později kráčím s podlomenou morálkou z cely.
Hobo: Tough Life
Hobo: Tough Life
Sebevědomí je to tam, rozbitá lampička se najednou nezdá takovým úlovkem. Začalo pršet a mundůr mi promokl na kost. Můj bezďák začal kašlat, byl nemocný. Kombinace alkoholu na zahřátí a antibiotik se nenesla v pozitivním duchu a z lehkého nachlazení to rychle vyeskalovalo ve vážnou nemoc. Aby toho nebylo málo, mému zbídačenému bezdomovci začalo kručet v břiše. Popelnicové jídlo neslavilo fenomenální úspěch a vyvolalo incident v kalhotách. Smradlavý, promočený, depresivní a na pokraji smrti jsem se potácel Praslaví k charitě. Kousek od ní mě odchytl gauner, jenže jsem tak smrděl, že mě s tou ani ne stovkou v kapse nechal jít.
S vypětím sil jsem zaklepal na dveře charity, dobrosrdečná sestra Anežka mě ale rychle vypakovala s tím, že i Ďábel voní lépe než já. Až tak dobrosrdečná není, když si za všechno účtuje. Chvíli jsem zvažoval, zda jí mám vyvenčit psa, ale nakonec jsem se vydal sám na náměstí, bídně zhynout před zdejším Orlojem. Tento scénář se opakoval v různých obměnách dennodenně.
Hobo: Tough Life trochu připomíná tamagochi. Pokud se o svého houmlesa nestaráte, chcípne. Potřebuje jíst, spát, vyměšovat, udržovat se šťastný a zdravý. Laťka obtížnosti je hodně vysoko. Hra je nesmírně těžká a někdy až zbytečně. Jenže frustrace a zmar hře sluší. Další přidanou hodnotou je míra realističnosti. Autoři se do problematiky bezdomovectví ponořili až po uši, došlo i na terénní výzkum a akademické studium. Nechybí zde autentický bezdomovecký argot ani kulturní odkazy a easter eggy.
Po každé smrti vás čeká znovuzrození, přijdete o všechny věci a permanentně se vám sníží statistiky postavy o pět bodů. Ale zkušenosti a postup ve hře zůstanou. I předměty nejsou úplně ztracené, za drobný poplatek si je lze odkoupit od Majsnera zpět. Umírat budete hodně, nebudou to fér smrti, ale život bezdomovce fér není. Zažijete beznaděj, když zapáchající budete marně prosit o vstup do obchodu, koupit si mýdlo na umytí, klepat se zimou a pálit své drahocenné poklady, abyste aspoň chvíli mohli v noci spát na promrzlé lavičce a zahřívat se nekvalitním podomácku uklohněným alkoholem.
S každým dalším dnem v Praslavi bude hůř. Ale i na konci toho maelströmu beznaděje je světlo. Na světě je spousta dobrých duší, které vám budou ku pomoci. Ale i podvratných živlů, které vás budou chtít sejmout. Pokud nebudete chtít přijít o peníze, soubojům se nevyhnete.
S rostoucí důvěrou, kterou si budete budovat plněním úkolů u jistých lidí i celých skupin, se vám budou otevírat možnosti interakce. Ostatní bezdomovci i další specifická NPC se stanou vašimi ostrůvky naděje. Poskytnou vám podporu duševní i materiální a dokonce se rádi podělí i o nějakou tu moudrost – naučí vás nový perk, nový recept na crafting nebo vylepší vaše stávající dovednosti. V předběžném přístupu fungoval jako učitel moudrosti ulice Master bezďák, žijící v karavanu. Otěže ve hře přejímají ostatní NPC a Master už je jen takovým moudrým kmetem.
Velkou oporou se vám stane i váš příbytek, který si budete stavět na jednom ze čtyř míst v Praslavi. Z donesených krámů si uděláte bezdomovecký hotel snů. Čím víc si ho vybavíte, tím vyšší level bude mít a tím lepší bonusy vám dá, pokud tam přenocujete. Třeba taková schopnost léčit se při spánku bude k nezaplacení. V příbytku si budete moci na ponku vyrábět pokročilejší vybavení, zbraně, nábytek nebo i přístřešky.
Frustrující simulátor bloudění
I frustrace může být součástí herního designu. V jistých ohledech může přispět k imerzi – mini hry, určující úspěch v různých akcích, jsou pekelně těžké, ale smysl mají. Hobo: Tough Life je ale frustrující i tam, kde by neměl být. Hra je hlavně o bloudění. Mapa, i ta detailní, kterou lze koupit, je tak špatně čitelná, že questy se stávají zmateným pobíháním v perimetru několika bloků a klikáním na každé myslitelné dveře, které nejsou nijak popsané. Hra vám nesdělí ani přibližnou polohu.
Hobo: Tough Life
Hobo: Tough Life
Není tu navigace ani popisky. Kdyby aspoň šlo psát poznámky přímo do mapy nebo dostat detailnější popis místa, kam máte dojít od zadavatele questu. Ale ne, vy musíte běhat až do úmoru a doufat, že konečně trefíte na kýžené místo. Hned na to zase budete odkázáni na jinou, letmo specifikovanou lokaci. Není to zábava a příběhové linie jsou tak zbytečně utrápené.
Popelnicová poetika
Po grafické stránce hra doznala zlepšení. I když nejde o žádnou epesní podívanou, na hru se dá koukat. Uživatelské rozhraní působí silně devadesátkovým dojmem a vlastně celá hra dýchá atmosférou divokých devadesátých let, kdy se s vámi nikdo nemazal. S tím se pojí i ozvučení. Hobo: Tough Life je skoupý na dabing, ozvučené jsou jen jednoduché fráze a různé vzdechy a hýkání. Dost se zapracovalo i na bugách, ale pořád jich je víc než dost. Rozhodně by mohla být lepší i optimalizace.
Milovníci multiplayeru jistě rádi uslyší, že hra podporuje i kooperativní hru více hráčů. Můžete tak zažívat bezdomovecké útrapy až ve čtyřech lidech. Po splnění specifických výzev se vám odemknou ještě tři další zbídačené existence, se kterými lze přežívat na ulici, každá se svou sadou kladů a záporů. Vyloženě pro fajnšmekry je připravená speciální sběratelská edice hry se spoustou užitečných věcí.
Bezďákem snadno a rychle
Hobo: Tough Life je originální, kontroverzní, ale inteligentní. Z devadesátek si odnáší i nekompromisní obtížnost a neochotu jakkoliv hráči pomoci. To vede k frustraci i na těch nesprávných místech. Hra nejspíše osloví českou veřejnost ze zcela špatných důvodů, pro svou obhroublost a vulgárnost. Přitom jde o jedinečný a v podstatě i dost seriózní počin, který se snaží přiblížit lidem život na ulici virtuální formou. Je unikátní sondou do života těch, kterých se většina straní. Funguje jako humorná hříčka i jako hardcore survival. Byla by škoda ho minout.
RECENZE: V Hobo: Tough Life jste bezďák. Pokud se nestaráte, chcípnete - iDNES.cz
Read More
No comments:
Post a Comment