Po přelomovém ročníku 22, který přinesl roky vytouženou změnu enginu (viz naše recenze), jsme se trochu obávali, že několik příštích let na nejpopulárnější (protože v podstatě jedinou) hokejovou hru, obrazně řečeno, nikdo nesáhne a budou se měnit jen soupisky a tvář na obalu. Loňský rok tomu ostatně odpovídal (viz naše recenze), tentokrát se ovšem vývojáři vyznamenali a přišli s vylepšeními, které nelze ignorovat.
Pokud si vytvoříte delší tlak, nebudou vás soupeři stíhat.
Ne, žádná z nich není revoluční a v jádru se NHL hraje pořád stejně, rozdíl oproti loňskému roku však rozpozná i občasný hráč.
Tou největší novinkou je zcela přepracovaný systém únavy. Dosud to fungovalo tak, že měl každý hokejista po naskočení na led k dispozici jisté množství energie s jejímž postupným odčerpáváním se jeho statistiky zhoršovali. Nově se však při počítání únavy bere v potaz i aktuální poměr sil na ledové ploše a když se tým dostane pod tlak, roste únava hráčů rychleji.
Na první pohled jde o stejnou hru, nové mechanismy ale v zápasech skutečně poznáte.
Pokud se vám tedy podaří usídlit delší dobu v soupeřově třetině, prohlubuje se rozdíl mezi oběma týmy, což vede k většímu množství gólových příležitostí. Únava se samozřejmě týká i brankářů, každý jejich další zákrok je pomalejší a méně přesný než předchozí. Situace může dospět i k dočasné změně stylu chytání, gólmani zasypaní střelami se z rozkleku zvedají daleko méně ochotněji a častěji se „válí.“ Že to má vliv na jejich výkonnost je nabíledni a tak pocitově padá více branek než dříve. Góly z první po křížné přihrávce jsou stále jistotou, díky výše popsanému systému, ale padají z více situací, což je přesně to, co NHL potřebovalo.
Nabídka týmů je bohatá, obsahuje i evropské ligy a národní reprezentace, všechny včetně odpovídajících dresů a soupisek.
Pokud NHL hrajete dlouhodobě, určitě jste si všimli, že hra často sklouzává do stereotypu, kdy hráči pro řešení každé situace opakují jen několik naučených vzorců. V novém NHL je tato šablonovitost daleko menší. Výrazný podíl na tom má i přepracovaná fyzika, díky níž působí především hra tělem o dost realističtěji.
A korunu všemu výše zmíněnému dává i změna ovládání, už se nemusíte učit čarovat analogem, aby váš virtuální hokejista dělal na kluzišti efektní parádičky, stačí k tomu stisk příslušného tlačítka. Elitní hráči samozřejmě budou mít i nadále výhodu, slavný „Michigan“, kdy hráč lakrosovým pohybem přehodí gólmana zpoza branky však díky tomu konečně uvidíte i běžně použitý ve hře, nikoliv jen v propagačních videích.
Na nové zpracování opakovaných záběrů nebo ženský spolukomentář se názory liší, ale na obé si lze zvyknout.
Skvělým nápadem je i vylepšení přihrávek, kdy se podržením „triggeru“ nad vašimi spoluhráči rozsvítí ovládací symboly a vy jim stiskem odpovídajícího tlačítka můžete přihrát přímo na hokejku. Teoreticky tak můžete vytvářet pohlednější akce, v praxi to ovšem bohužel moc nefunguje. Hra je jednoduše příliš rychlá na to, abyste mohli sekundu „obětovat“ výběrem správného spoluhráče. Snad jen na větších evropských kluzištích to má občas šanci na úspěch, v NHL vás za vyčkávání okamžitě potrestají.
Ono to samé lze vlastně říct o všech nových mechanikách, které jsou sice skvělé, potřebovaly by ale ještě trochu „přežehlit.“ Pokud si dáte práci tak pomocí mnoha podrobných menu si určitě najdete optimální hodnoty nastavení ovliňující každý aspekt hry, bohužel v online části musíte používat autory doporučené hodnoty. Do budoucna by to mohly řešit opravné patche, ostatně vývojáři komunitě naslouchají a už do hry vrátili i možnost původního „hybridního ovládání,“ dlouhodobě se však zdá, že celou sérii tlačí k arkádovosti záměrně.
Hra se i jinak ovládá, například bodyčeků existuje více druhů.
Bohužel tak nemáte příliš prostoru všechny skryté mechaniky dopodrobna ocenit. Ano, hokej je rychlá hra, ve virtuální podobě to je ovšem až přehnaně zběsilé.
Žádnou pořádnou změnu nenajdeme v nabídce herních režimů. V Electronic Arts kladou důraz především na online hru, ale i offline kariéra Be a Pro nebo manažerský Franchise mód jsou dostatečně propracované. Prostor pro drobná vylepšení by tu však rozhodně byl...
Situace zůstává neměnná i co se týče technického zpracování. Grafika je pohledná, byť tedy obličeje hráčů ani zdaleka nedosahují úrovně fotbalové „Fify,“ nové zpracování gólových oslav pak fanoušky docela rozděluje, každopádně nejde o nic, co by i jejich odpůrcům nějak zásadně mělo komplikovat život.
V čem ale hra dlouhodobě exceluje je široká nabídka licencovaných týmů. Kromě NHL zde najdeme i nižší kanadskoamerické soutěže, většinu těch evropských, včetně české extraligy s detailně zpracovanými dresy. Třešinkou na dortu jsou národní reprezentace včetně ženských a juniorských týmů. Na rozdíl od fotbalu zde navíc nepanuje taková řevnivost v navazování exkluzivních spoluprací, takže z relevantních týmů chybí jen Rusko, které se ovšem mezinárodních akcí nyní stejně nezúčastňuje.
Celkově můžeme konstatovat, že letošní ročník patří mezi ty povedenější a na změny bohatší. Bohužel si všechny nové mechaniky musí ještě trochu „sednout,“ aby se naplno projevil jejich potenciál. Každopádně změn je tentokrát tolik, abyste se po koupi necítili podvedeni, že si domu nesete úplně stejnou hru jako loni.
RECENZE: NHL 24 se přiklání k realismu, po dlouhé době se koupě vyplatí - iDNES.cz - iDNES.cz
Read More
No comments:
Post a Comment