Během uplynulého roku jsme toho odehráli celou řadu, takže není od věci vypíchnout to, co se nám líbilo nejvíc. Nebo co nás naopak zklamalo, co jsme nestihli a jak to vidíme do budoucna.
Jindřich Landa - Známé značky i pár menších titulů. Jen Starfieldu to úplně nevyšlo
Letošek byl, co se her týče, velmi štědrý. Těch opravdu dechberoucích a takřka dokonalých titulů ale zase tolik nevyšlo. Mě osobně nejvíce nadchl parádní Alan Wake 2, kterého považuji za hru roku (což je ale možná způsobeno i tím, že jsem zatím nehrál Baldur's Gate 3). Originality a odvahy posunout žánr zase o něco dále si velmi cením. Tvůrci z Remedy mě i proto mile překvapili, a tak mi nezbývá nic jiného než se těšit na druhý Control. Snad tu bude brzy.
Potěšil mě i návrat legendy Jagged Alliance 3. U druhého dílu jsem kdysi trávil své dětství. Nové dobrodružství nájemných žoldáků mě vzalo za srdéčko a určitě se k němu v budoucnu ještě vrátím. Z menších her bych pak rád vypíchl titul Clash: Artifacts of Chaos. Nejde o dokonalou hru, ale zároveň musím uznat, že se mi vryla řádně pod kůži. Jednoduchý, ale chytlavý příběh o přátelství, ztrátě a smyslu pro povinnost, skvělý soubojový systém, bizarní svět a brutální obtížnost. To vše mě chytilo a na konci vyplivlo emocionálně vyždímaného. A onen pocit zadostiučinění, kdy po mnoha pokusech konečně zničíte i hlavního bosse, to je k nezaplacení.
Jakožto milovník strategií a sci-fi musím zmínit i parádní Aliens: Dark Descent. Tvůrcům se povedlo věrně převést atmosféru druhého dílu Vetřelčí série do videohry. Strach, pípající senzor pohybu, zběsile rychlí a smrtící nepřátelé a neodpouštějící obtížnost. Tady jsem byl ve svém živlu. Hodně mě bavil i kontroverzní PC port The Last of Us. I přes tragickou konverzi mě nadchl hlavně univerzální a emocemi nabitý příběh a takřka filmové vyprávění plné zajímavých a nejednoznačných postav. Doufám, že se dvojka na PC také brzy podívá. A tentokrát si tvůrci dají více záležet na optimalizaci.
Co mě trochu zklamalo, byl velkolepý Starfield. Jasně, je to pořád velmi dobrá hra, ale od Bethesdy člověk očekává tak nějak víc, než jen sci-fi variaci na Skyrim. Přesto jsem ve hře strávil desítky hodin, jen mě spousta letošních her bavila více.
Na závěr si dovolím ještě drobný výhled do budoucna. Rok 2024 by měl být také poměrně zajímavý. Nejvíce se těším na pokračování již zavedených a prověřených značek. Po mnoha a mnoha letech se dočkáme třetího pokračování skvělé strategie Homeworld, jež mě kdysi uchvátila svou parádní a bezútěšnou atmosférou připomínající knižní Dunu. Skvěle vypadá i Senua's Saga: Hellblade II. Jednička byla správně temná a depresivní, jen soubojový systém byl dost fádní. I proto věřím, že dvojka tento neduh úspěšně napraví a nabídne řádně špinavou akční podívanou obohacenou exkurzí do psyché hlavní hrdinky.
V příštím roce by mělo též konečně vyjít i RPG Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2. První díl mě kdysi dávno tuze bavil. Tak jsem zvědav, jak si tvůrci poradí s pokračováním. Poslední gameplay videa mě lehce vyděsila, ale před vydáním nechci házet flintu do žita. Jako poslední bych připomenul indie hororovou skákačku Little Nightmares III. Návrat do zdejšího bizarního světa nám snad přinese i nějaké ty odpovědi a rozkryje trochu více pozadí toho, co se tu vlastně tak šeredně pokazilo.
Inu, poslední dobou se zdá, že realita mnoho útěchy či naděje neskýtá. Neustále se na nás řítí krize za krizí. Není proto od věci si čas od času trochu odfrknout u nějaké té kvalitní videohry. Snad těch intenzivních herních zážitků bude i v příštím roce dostatek. Pevně věřím, že ano.
Matouš Sychra - Návrat k Blizzardu spolu s první návštěvou Yakuzy
Za letošek jsem měl možnost si vyzkoušet nespočet nových i starších her. Pár zapomenutelných, ale také několik velmi dobrých titulů, které mi utkvěly v paměti. Jakožto velký fanoušek Star Wars jsem již od minulého roku netrpělivě očekával vydání Star Wars Jedi: Survivor. Díky bohu se to povedlo, a i přes špatný technický stav při vydání, mě neskutečně bavil a nemohu si vynachválit kvalitu, kterou tahle značka přináší do vesmíru Hvězdných válek.
Pokud se zaměřím na hru, nebo spíše sérii, která je mému srdci blízká, Assassins’s Creed, Mirage obstojně zvládlo návrat ke kořenům a přineslo zpět do série tak důležité a v posledních letech chybějící prvky. Důraz na tichý přístup a využívání asasínských pomůcek mě úplně vrátilo zpět v čase do doby, kdy každoroční vydání nového asasína byl svátek. Nebýt mdlého příběhu a neaktualizované grafiky, nebylo by si na co stěžovat.
Samozřejmě jsem doháněl i resty. Konečně jsem se pustil do série Yakuza, o které jsem dlouhou dobu přemýšlel a konečně se odhodlal ji zkusit. Zatím jsem prošel pouze prvním dílem Yakuza 0, ale uff, zážitek je skvělý a ten příběh… je to jako bych koukal na film, od kterého se nemohu odtrhnout. Také jsem se opět ponořil i do New Worldu, první placená expanze přilákala zpět mnoho hráčů včetně mě. Konečně jsou ve hře mounti a pohyb po mapě už není tak nekonečný, jak býval. Přibylo samozřejmě i mnoho dalšího obsahu, který jsem ještě zdaleka neměl čas vyzkoušet všechen.
Moje každoroční hraní Red Dead Redemption 2 jsem musel bohužel tento rok vynechat. Mrzí mě to, ale bohužel jsem neměl šedesát hodin času potřebných k dohrání příběhu. Nicméně doporučuji všem, kdo ještě nehrál, aby mu dali šanci, je to jedna z nejlepších her, co kdy vyšla. Velkou radost mi také udělal nový update do Heroes of the Storm, MOBA hry od Blizzardu. Ta byla od loňska v hibernaci, ale naštěstí jsme se dočkali něčeho nového a také potvrzení, že hra (snad) ještě není mrtvá. Když už jsme u Blizzardu, tak jsem si letos vyzkoušel i nové Diablo, nevrátil jsem se k němu sice od léta, ale tak snad to někdy doženu. Blizzardu se v mých očích letos poměrně dařilo, protože letošní expanze do karetní hry Hearthstone mi každá jedna udělaly radost, ale také mi lehce ztenčily peněženku.
Na co se těším příští rok, je poměrně jednoduché. Nejvíc bezkonkurečně na nového S.T.A.L.K.E.R. 2. První díl jsem zbožňoval a jejího nástupce si nemůžu nechat ujít. K mému překvapení se také těším na Skull and Bones. Po možnosti vyzkoušet si uzavřenou betu nemám příliš pochyb, že se bude jednat o velké překvapení, a že si hra získá srdce mnoha hráčů. Podtrženo sečteno, letošní rok byla pro mě jedna velká jízda od jedné velké hry ke druhé. Většinu jich hodnotím kladně, až na výjimky jako Redfall, a těším se zas na další rok plný her. Čekají nás fakt pecky.
Michal Polok - Zasloužená hra roku a nepovedené sporty
Jak v letošním roce vybrat to, co se mí líbilo nejvíc, když toho vyšlo k líbení tolik? Herní svět bude pamatovat na rok 2023 jako na jeden z nejplodnějších. Pokud bych však měl vyzdvihnout tu jedinou hru, která mě vzala za srdce, určitě to bude třetí díl legendární série Baldurs Gate. Larianům se ve mě povedlo oživit vzpomínky na dávno minulé doby mého mládi, kdy jsem poprvé nainstaloval Baldury, tuším že byly součástí tehdy populárního časopisu, a běžel do internetové kavárny stáhnout češtinu na disketu. Druhému dílu jsem pak propadl beznadějně a ten třetí mám za sebou pouze jednou, ale snad mi čas dovolí alespoň mezi svátky znovu tuto jedinečnou hru rozehrát. Tentokrát chci být zlý. Neumím to, ale chci vyzkoušet ty nejtemnější možnosti, jaké Baldur's Gate 3 nabízí. Muhehe.
Začátkem roku vyšla další hra z mého oblíbeného filmového univerza, Hogwarts Legacy. V recenzi jsem hře vyčítal jednoduchý příběh a ploché charaktery, avšak výtvarnému stylu, smyslu pro detail a možnostem, jak ve hře trávit čas se nedá nic upřít. Je to hra, ke které se při dlouhých zimních večerech zase rád vrátím.
Pokud bych měl vyzdvihnout ještě jednu hru, která uzmula značné množství mého volného času, tak to bude určitě Diablo 4. Dnes s odstupem času a s vydáním sezón bych asi hodnotil odlišně, ale v době, kdy hra vyšla, jsem nemohl jinak. Uchvátil mě svižný herní styl, temná grafika a dospělý příběh. Chodil jsem pozdě spát a nemohl se odtrhnout. Jak za dob dvojky. Škoda jen, že si autoři pošramotili svoji pověst vydáním hned první sezóny. Vydáním druhé pak byli již nuceni vyslyšet nejhlasitější tužby herní komunity a přidali kýžené změny a nový endgame. Doufám, že se Diablo bude i nadále těšit dobré kondici a Blizzard bude více naslouchat svých fanouškům.
Na druhé straně pomyslných vah bych letos zařadil mé oblíbené sportovní značky, Fifu, pardon, FC 24 a NHL 24. Prví jmenovaná dopadla ještě dobře, tedy alespoň krátce po vydáním, ovšem následné změny v hratelnosti učinily z obstojného fotbalu celkem arkádovou záležitost, která zaslouženě schytala review bombing od naštvaných hráčů. Z mého pohledu je na tom ještě hůře hokej. Autoři projevili nějakou snahu o změny a implementovali cekem zajímavý systém únavy a přepracovali přihrávky. Jenže to nestačí na zbavení se pocitu, že každý rok někdo udělá Ctrl C + Ctrl V, zkopíruje stejné chyby a bugy a trhavé menu z několika posledních let, aktualizuje soupisky a vydá za plnou cenu „novou hru“. Mrzí mě to, že se hokeji nedostává patřičná péče a mrzí mě to dvojnásob, neboť se jedná o můj nejoblíbenější sport.
Na závěr se ještě přiznám, že jsem se po dlouhé době vrátil k mé bývalé závislosti jménem World of Warcraft. Zlákala mě novinka Season of Discovery, která se hraje na klasických serverech. Jedná se o zajímavý koncept se zastropovanými úrovněmi a přidáním nových elementů, které podstatně mění zaběhlé zvyklosti. Líbí se mi ta myšlenka, že nyní má člověk čas prozkoumat život na Azerothu postupně a nejde jenom o honbu za vytouženou šedesátkou a finálním raidem.
Takový rok jako ten letošní se zase tak rychle nezopakuje, tak si toho važme, a kromě zdraví a štěstí vám přeji taky dostatek volného času na vaše oblíbené hry.
Martin Nahodil - Náročný, ale zatraceně dobrý rok
Své klasické komentáře o tom, jak silný tohle byl rok po stránce nových her, si tentokrát nechám od cesty. To už ostatně dostatečně shrnuli kolegové na předchozích stranách. Pro mě je rok 2023 výjimečný také tím, že jsem po celou jeho dobu stál v čele redakce Doupěte. A můžu vám říct, že se tahle pozice na pohled zdá mnohem jednodušší, než ve skutečnosti je.
I přes to, že letošek byl náročný a museli jsme se vypořádat se spoustou problémů, myslím, že jsme si se vším zvládli poradit velmi dobře. V průběhu roku jsme pro vás připravili desítky recenzí, ať už šlo o ty největší pecky či očekávané propadáky. Neustále vám dáváme tipy na nové hry v našich výběrech a stále připravujeme aktuality z herního světa. Ať už jste četli cokoliv z naší tvorby v letošním roce, chtěl bych vám za to poděkovat a doufám, že k nám na Doupě zavítáte i v tom následujícím. A samozřejmě velké díky všem kolegům a kolegyním za jejich spolupráci.
Aby to ode mě nebylo jen obecné, přejdu k tomu, co se mi podařilo odehrát. Nebylo toho málo, i když na hry, kterým bych se chtěl věnovat více, kvůli letošnímu přetlaku nezbylo dost času. Jednoznačně nejvíc jsem si ale užíval průchod Lies of P. Během rubání robotických výtvorů Geppetta se mi vybavovali vzpomínky na první hraní Dark Souls před pár lety, kdy jsem se k němu dostal až na Switchi. Zarytí fanoušci Souls série se možná zhrozili, ale věřte, že i na této konzoli jsem si hraní náramně užil.
Jakožto velký fanoušek Nintenda jsem si samozřejmě prošel i nejnovější Zeldou a Mariem. I když obě hry jsou to skvělé, celkovým dojmem u mě svojí zábavností tentokrát zvítězil Super Mario Bros. Wonder. Bylo by to na dlouho, než bych vyjmenoval všechny novinky, které jsem si letos užil, ale to by bylo nadlouho a některým jsem vlastně ještě ani nevěnoval dostatek času na to, abych mohl dělat pořádné závěry. Kvůli tomu jsem se letos pořádně nedostal ani k mé dlouholeté kratochvíli, kdy se čas od času stále vracím k League of Legends. Letos mi stačilo pár "aramek", zkouknul jsem mistrovství světa a vrátil se zase k novinkám.
Jak tak koukám na moji loňskou předpověď, můj tip ohledně neustálého odkládání se nevyplnil, což je jen dobře. Jistě, několik her bylo odsunuto na následující roky, ale po přechozích vlnách odkládání jsem to čekal mnohem horší. No a co rok 2024? Upřímně, nenapadá mě jediná konkrétní hra, na kterou bych se vyloženě těšil. Jsem jen opatrně zvědavý, jak dopadnou některé novinky, ale rád se spíš nechám překvapit, než abych měl přehnaná očekávání. Jediné, čeho bych se už rád dočkal, je alespoň představení nové generace konzole od Nintenda. Switch mám opravdu rád, ale už přišel čas se s ním rozloučit a přejít zase na vyšší úroveň. Tak snad se zadaří.
Herní rok 2023 na Doupěti. Co jsme hráli, na co se těšíme a jaké resty bychom rádi dohnali - Doupě
Read More
No comments:
Post a Comment