Digitální obchod Epic Games Store už osmý den po sobě pokračuje v rozdávání her zdarma. Až do dnešního odpoledne jste si mohli do své knihovny přidat logický počin Human Resource Machine, který nyní střídá další bezplatný titul.
Jedná se o adventuru Cursed to Golf, která nabízí mix plošinovky a sportovní hry s golfovou tematikou. Cursed to Golf si můžete aktivovat do 28. prosince (17:00).
Poprvé jsem vyzkoušel spolupráci smartphonu a notebooku v rámci Apple ekosystému
Z pohledu her byl letošní rok mimořádně plodný
Sony představilo budoucnost fotografie
Když jsem se dozvěděl o tom, že se letošní svátky s našimi čtenáři podělíme o naše subjektivní TOP 3 produkty, služby či technologie, které nás v tomto roce zaujaly, příliš jsem nevěděl, o čem psát. Mimo technologický svět mě toho zaujalo poměrně dost (například baseball), ale takzvaně „z branže“ jsem si na první dobrou nic moc nevybavil. Ačkoli by se například nabízela umělá inteligence, o které jistě píše nejeden kolega, osobně z ní až tak odvařený nejsem – prakticky jsem ji využíval jen příležitostně v rámci práce, pro osobní potřebu ani jednou. Nakonec jsem ale svých TOP 3 našel: co mě tedy zaujalo nejvíce?
Kapitoly článku
Harmonické propojení telefonu a notebooku
Pro mnoho z vás to nebude žádné překvapení, pro příznivce jiných operačních systémů pak vyloženě kacířská slova. V letošním roce jsem poprvé mohl pro svou práci využívat spojení iPhonu a MacBooku a musím říct, že mi skvěle vyhovuje. V minulosti jsem používal různé systémy na telefonech i noteboocích (například Windows/Windows Phone, Android, Linux či Chrome OS), ani v jednom případě ale zážitek nebyl takový, jaký bych si představoval. Zkrátka vždy se objevila nějaká drobnost, kvůli které jsem se nemohl soustředit čistě na práci.
Propojení MacBooku a iPhonu mi v mnoha ohledech velmi vyhovuje
Například funkce AirDrop mi doslova každý den ušetří hromadu času tím, že zkrátka funguje. V kombinaci se skvělým nástrojem TopDrop pro macOS je posílání souborů jedna báseň. Univerzální schránka, díky které můžu snadno kopírovat text či obrázky a následně je využívat na druhém zařízení, to je funkce k nezaplacení. Možnost pokračovat v rozdělané práci díky funkci Continuity. Takto by se dalo pokračovat ještě dlouho, ale patrně největší předností ekosystému od Applu, který si v rámci práce užívám, je jeho jednoduchost – nic není potřeba složitě nastavovat, kontrolovat a hlídat. Vše zkrátka funguje tak, jak má.
Zase se nenechte zmást, nejedná se o nic dokonalého – i na Apple ekosystému by se daly najít nějaké ty mouchy a řadu věcí bych nejraději předělal. Nutno však podotknout, že jde vyloženě o „prkotiny“, nad kterými jsem ochoten přimhouřit oči. Kompletně se uzavřít do zlaté klece Applu ale nehodlám, minimálně Apple Watch na mém zápěstí rozhodně neuvidíte. Ne, že by šlo o špatné hodinky, ale klasika je zkrátka klasika.
Jeden z nejsilnějších herních roků za poslední dekády
Hry jsou jeden z mých koníčků už od dětství a nyní také částečně obživa. Hraní mě zkrátka baví a rozhodně na tom nehodlám nic měnit. S ubývajícím časem jsem nicméně na nové tituly náročnější a do her, jejichž doba dohrání se počítá na vyšší desítky či stovky hodin, se jen tak nepouštím. Bohužel se mi herní průmysl v tomto netrefuje příliš do vkusu a v současné době vládne celosvětový trend čím dál tím větších a obsáhlejších her, na které zkrátka není čas. Přesto jsem v letošním roce udělal několik výjimek, kterých rozhodně nelituji.
Muzikál Stray Gods je za mě jedním z největších překvapení roku
Bez nadsázky se totiž dá říci, že rok 2023 patří mezi nejsilnější herní roky za poslední dekády. Jen jich pár vyjmenuji: Diablo IV, Baldur’s Gate 3, Alan Wake 2, Hogwarts Legacy, Warhammer 40K: Rogue Trader, Stray Gods, RoboCop: Rogue City, Hi-Fi Rush, Cities Skylines 2, Atomic Heart, Anno 1800, Forza Motorsport, Minecraft Legends, Star Wars Jedi: Survivor, The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom, Counter-Strike 2, Marvel’s Spider-Man 2 nebo Last Train Home. A to je opravdu jen špička ledovce.
Vybrat z těchto skvostů, z nichž si hned několik zaslouží ultimátní známku, by se mi opravdu nechtělo. Osobně mě během roku pohltilo hned několik titulů, z nichž některé jsem recenzoval i tady pro SMARTmanii. Například Diablo IV se velmi povedlo, byť alespoň pro mě subjektivně nedokázalo sesadit z piedestalu legendární dvojku, Hogwarts Legacy je splněný sen všech fanoušků Harryho Pottera, Stray Gods mě dokázalo přesvědčit, že muzikály jsou žánr, který má své kouzlo, Cities Skylines 2 dokázalo ještě posunout hranici budovatelských simulátorů, i když to vypadalo jako nadlidský úkol, a Baldur’s Gate 3 nabízí tolik možností, že se dá bez přehánění hovořit o revoluci v rámci herního průmyslu.
Sony změnilo pravidla hry v oblasti fotografie
Možná trochu stranou zůstalo představení fotoaparátu Sony Alpha A9 III. To sice ve fotografické komunitě způsobilo velký poprask, avšak mimo ni si Sony příliš ohlasu nezískalo. Přitom se jedná o jeden z nejzásadnějších produktů, který s přimhouřením oka lze srovnat s představením první bezzrcadlovky. Samotný fotoaparát patří svými funkcemi a výbavou opět mezi fotografickou špičku a řadí se mezi to nejlepší, co můžete aktuálně zakoupit. Onou revoluční novinkou je ale fotočip, který se ukrývá uvnitř.
Výhody globální závěrky poznáte především při fotografování rychle se pohybujících objektů
Sony totiž představilo CMOS senzor s globální závěrkou, vůbec poprvé v běžných fotoaparátech. Výhodou globální závěrky oproti té klasické je to, že všechny pixely jsou vyčteny v jeden okamžik. Zapomenout tak můžeme na kácení svislic kvůli rolling shutter efektu. Další výhodou je extrémně krátká synchronizace s bleskem – až 1/80000 sekundy. Čip jako takový se díky globální závěrce mohl zbavit té mechanické – ta je sice ve fotoaparátu stále k dispozici, avšak primárně jako ochrana před prachem a nečistotami.
Bude chvíli trvat, než se novinka postupně propracuje i do nižších řad fotoaparátů a stane se standardem, nicméně první vlaštovka již vzlétla a proměna fotografického trhu je v běhu. Jistě nebude trvat dlouho a klasické fotoaparáty se zbaví další mechanické části, která se z podstaty věci kazí a jejíž oprava nepatří mezi nejlevnější. Otázkou také zůstává, jakým způsobem zareagují největší konkurenti jako Nikon a Canon, kteří v rámci bezzrcadlovek oproti Sony stále ještě trochu zaostávají. Kdo ale klasické fotoaparáty odepsal, se šeredně spletl – ještě mají stále co nabídnout.
Zástupce šéfredaktora, fotograf, hráč. Baví mě baseball, F1, urbanismus, filmy Wese Andersona, moderní umění a rozličné fantasy/sci-fi světy. Nepohrdnu dobrým jídlem, zajímavou knihou či výletem do neznáma.
Oceánem vesmírného prostoru pluje hlava delfína a obří oliheň. V dalekých souhvězdích spolu bojují draci. Mlhoviny, které se podle těchto zvířat jmenují, jsou zachyceny na některých ze snímků roku 2023 vyhlášených Českou astronomickou společností. Fotografie zachycují vzdálené galaxie, hlubiny vesmíru i blízko letící komety. V galerii Aktuálně.cz se můžete podívat na ty nejlepší z nich.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
HTC je firma, která stála u samotného zrodu chytrých telefonů, vyráběla (i pro jiné značky) jedny z prvních přístrojů této kategorie a pak v době nástupu operačního systému Android patřila nejen k průkopníkům, ale také významným hráčům na trhu.
Jenže tyto pozice pod tlakem finančně silnější konkurence značka postupně vyklidila a teď se věnuje spíš oblasti virtuální reality. Podobných posunů a změn zaměření, či opuštění světa mobilů, je historie mobilních telefonů plná. Své by o tom mohli vyprávět u BlackBerry, Siemensu, Ericssonu, LG, Philipsu i řady dalších známých a slavných značek.
Ale HTC vlastně pole nevyklidilo úplně. Čas od času firma představí nový model, který se sem tam dostane na některých trzích i do prodeje. A letos i k nám zamířil typ U23 Pro, slušně vybavený smartphone střední třídy, který láká na elegantní (byť trochu anonymní) design, dobrou výbavu a atraktivní fotoaparát. Telefon není bez chyb, ale zaujmout rozhodně dovede.
Čekání na Galaxy S23 FE trvalo hodně dlouho, nakonec jsme se dočkali až v prosinci. Jihokorejský výrobce na předvánoční trh dostal čtvrtý topmodel ještě stále aktuální řady Galaxy S23, který má cenově i funkce nejblíže základnímu Galaxy S23. Telefon má několik ústupků ale i pár funkcí navíc, Samsung však tentokrát nevytvořil „dostupnější esko“, ale spíše alternativu pro ty, kterým se zdá S23 příliš malá. Cenový rozdíl oproti oběma zmiňovaným telefonům totiž aktuálně dělá jen pětistovku. S cashbackem se však dostanete na čtyři tisíce, což už není zanedbatelná částka.
Samsung Galaxy S23 FE k nám dorazil ve fialové barevné variantě, která má obchodní označení „Levandulová“
Samsung Galaxy S23 FE nám do redakce dorazil ve fialové barevné variantě alias levandulová. Alternativně je telefon k dostání v zelené, krémové a černé. V dlani telefon působí klasickým „Samsungovským“ dojmem. Má rovný displej a výrazné hliníkové boky (tentokrát bez označení Armor Aluminium), které jsou příjemně matné. Boční ovladače se ovládají velmi pohodlně, stisk mají tak akorát. USB-C na spodní hraně je doplněno dvěma mikrofony a hlavním reproduktorem, k němuž se přidává sluchátko nad displejem. Zvuková reprodukce má slušnou kvalitu i vysokou maximální hlasitost.
Redakční představení Samsungu Galaxy S23 FE:
Záda telefonu obsahují tři samostatně vystouplé fotoaparáty, mezi nimiž se zřejmě budou usazovat drobné nečistoty. Hlavní 50Mpx foťák a 12Mpx širokáč jsou identické jako u Galaxy S23, rozdílem je jen 8Mpx teleobjektiv s 3× optickým přiblížením. 6,4" AMOLED displej s průstřelem působí lehce staromódně, a to díky širšímu spodnímu rámečku. Jinak používá rozlišení Full HD+ a 120Hz obnovovací frekvenci. Má povedené barvy i vysoký jas, což oceníte zejména na přímém slunci. Čtečka otisků je v optické podobě, není to sice ultrazvuk, i tak však odemyká telefon velmi rychle. Přidání první otisku však „stojí za to“.
Výsledky benchmarku Antutu, Geekbench a ukázkové screenshoty prostředí
Displej i záď kryje sklo Gorilla Glass 5, které je bohužel lesklé. Ve velké míře na něm ulpívají otisky prstů. Na druhou stranu, pokud na telefon nacvaknete kryt, eliminujete oba zmiňované nedostatky. Pod krytem se ukrývá 4 500mAh baterie, kterou dobijete 15 Watty (bezdrátově) nebo 25 Watty přes kabel. V základní krabici však dostanete jen USB-C kabel, takže si nabíječku musíte dokoupit samostatně. Smartphone podporuje zvýšenou odolnost IP68.
Loňský Exynos 2200
Telefon je výkonově na úrovni loňské řady Galaxy S22, běží v něm totiž identický procesor Exynos 2200. A to společně s 8GB operační pamětí a 128 nebo 256GB úložištěm. V našem případě testujeme základní variantu, která nabízí lehce přes 100 GB volného místa. Na paměťové karty telefon nemyslel, a nabízí se jako DualSIM. Se dvěma fyzickými sloty, popř. v kombinaci s eSIM. Konektivita a drtivá většina funkcí se vzhlédla v Galaxy S23, rozdíly jsou zde prakticky nulové.
Ukázkové fotografie:
V benchmarku Antutu získal telefon 1,2 milionů bodů, a už při testu jsme zpozorovali výraznější zahřívání zad. Při hraní her však zahřívání zatím není až tak výrazné. V benchmarku Geekbench získal telefon skóre 1 613/ 4 061 bodů.
Ukázkové video:
Samsung Galaxy S23 FE se začal prodávat ještě s Androidem 13, později však na telefon vyšla aktualizace na Android 14 a systémovou nadstavbu One UI 6. Telefon má bezpečnostní záplaty z listopadu, a „esková“ řada je příslibem toho, že aktualizace budou do telefonu proudit rychlým tempem a to dlouhodobě. Prostředí běhá svižně a bez sekání, nemáme nic co vytknout.
Zajímavý i kvůli cashbacku
Vše ale směřuje ke koncové ceně, která je u 128GB varianta nastavena sebevědomě na částku 16 990 Kč. Vezmeme-li v potaz cenu Galaxy S23, která před nedávnem spadla na 17 490 Kč. Jenže, Samsung nabízí až do 16. ledna cashback, takže u základní verze ušetříte 3 tisíce. A za 13 990 Kč je poměr výkon/cena trochu někde jinde. 256GB varianta vychází po uplatnění 3 500Kč cashbacku jen o tisícovku více.
rozměry a hmotnost: 158 × 77 × 8,2 mm, 209 g displej: 6,4", kapacitní Dynamic AMOLED, 1 080 × 2 340, 403 PPI sítě: GSM, 3G, LTE, 5G konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 6E, Bluetooth 5.3, GPS paměť: 128 GB, RAM: 8 GB, baterie: 4 500 mAh procesor: Samsung Exynos 2200 (8× Cortex-X2, 3 GHz, 4nm) operační systém: Google Android 13 fotoaparát: 50MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk
76 %
vybavenost
cena: ještě se neprodává
Jenže, Galaxy S23 FE bude mít na trhu zřejmě jepičí život. Nejen, že mu ublížilo pozdní uvedení v Evropě, ale po konci cashbacku následuje i očekávaná premiéra řady Galaxy S24. Na „eféčko“ si tak, pokud mu neklesne cena minimálně na úroveň aktuálního cashbacku, příští rok zřejmě vzpomene jen málokdo.
Samsung Galaxy S23 FE začínáme aktuálně testovat. Své případné dotazy můžete směřovat do diskuse pod článkem. Už brzy se můžete těšit na podrobnou redakční recenzi.
Během uplynulého roku jsme toho odehráli celou řadu, takže není od věci vypíchnout to, co se nám líbilo nejvíc. Nebo co nás naopak zklamalo, co jsme nestihli a jak to vidíme do budoucna.
Jindřich Landa - Známé značky i pár menších titulů. Jen Starfieldu to úplně nevyšlo
Letošek byl, co se her týče, velmi štědrý. Těch opravdu dechberoucích a takřka dokonalých titulů ale zase tolik nevyšlo. Mě osobně nejvíce nadchl parádní Alan Wake 2, kterého považuji za hru roku (což je ale možná způsobeno i tím, že jsem zatím nehrál Baldur's Gate 3). Originality a odvahy posunout žánr zase o něco dále si velmi cením. Tvůrci z Remedy mě i proto mile překvapili, a tak mi nezbývá nic jiného než se těšit na druhý Control. Snad tu bude brzy.
Potěšil mě i návrat legendy Jagged Alliance 3. U druhého dílu jsem kdysi trávil své dětství. Nové dobrodružství nájemných žoldáků mě vzalo za srdéčko a určitě se k němu v budoucnu ještě vrátím. Z menších her bych pak rád vypíchl titul Clash: Artifacts of Chaos. Nejde o dokonalou hru, ale zároveň musím uznat, že se mi vryla řádně pod kůži. Jednoduchý, ale chytlavý příběh o přátelství, ztrátě a smyslu pro povinnost, skvělý soubojový systém, bizarní svět a brutální obtížnost. To vše mě chytilo a na konci vyplivlo emocionálně vyždímaného. A onen pocit zadostiučinění, kdy po mnoha pokusech konečně zničíte i hlavního bosse, to je k nezaplacení.
Jakožto milovník strategií a sci-fi musím zmínit i parádní Aliens: Dark Descent. Tvůrcům se povedlo věrně převést atmosféru druhého dílu Vetřelčí série do videohry. Strach, pípající senzor pohybu, zběsile rychlí a smrtící nepřátelé a neodpouštějící obtížnost. Tady jsem byl ve svém živlu. Hodně mě bavil i kontroverzní PC port The Last of Us. I přes tragickou konverzi mě nadchl hlavně univerzální a emocemi nabitý příběh a takřka filmové vyprávění plné zajímavých a nejednoznačných postav. Doufám, že se dvojka na PC také brzy podívá. A tentokrát si tvůrci dají více záležet na optimalizaci.
Co mě trochu zklamalo, byl velkolepý Starfield. Jasně, je to pořád velmi dobrá hra, ale od Bethesdy člověk očekává tak nějak víc, než jen sci-fi variaci na Skyrim. Přesto jsem ve hře strávil desítky hodin, jen mě spousta letošních her bavila více.
Na závěr si dovolím ještě drobný výhled do budoucna. Rok 2024 by měl být také poměrně zajímavý. Nejvíce se těším na pokračování již zavedených a prověřených značek. Po mnoha a mnoha letech se dočkáme třetího pokračování skvělé strategie Homeworld, jež mě kdysi uchvátila svou parádní a bezútěšnou atmosférou připomínající knižní Dunu. Skvěle vypadá i Senua's Saga: Hellblade II. Jednička byla správně temná a depresivní, jen soubojový systém byl dost fádní. I proto věřím, že dvojka tento neduh úspěšně napraví a nabídne řádně špinavou akční podívanou obohacenou exkurzí do psyché hlavní hrdinky.
V příštím roce by mělo též konečně vyjít i RPG Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2. První díl mě kdysi dávno tuze bavil. Tak jsem zvědav, jak si tvůrci poradí s pokračováním. Poslední gameplay videa mě lehce vyděsila, ale před vydáním nechci házet flintu do žita. Jako poslední bych připomenul indie hororovou skákačku Little Nightmares III. Návrat do zdejšího bizarního světa nám snad přinese i nějaké ty odpovědi a rozkryje trochu více pozadí toho, co se tu vlastně tak šeredně pokazilo.
Inu, poslední dobou se zdá, že realita mnoho útěchy či naděje neskýtá. Neustále se na nás řítí krize za krizí. Není proto od věci si čas od času trochu odfrknout u nějaké té kvalitní videohry. Snad těch intenzivních herních zážitků bude i v příštím roce dostatek. Pevně věřím, že ano.
Matouš Sychra - Návrat k Blizzardu spolu s první návštěvou Yakuzy
Za letošek jsem měl možnost si vyzkoušet nespočet nových i starších her. Pár zapomenutelných, ale také několik velmi dobrých titulů, které mi utkvěly v paměti. Jakožto velký fanoušek Star Wars jsem již od minulého roku netrpělivě očekával vydání Star Wars Jedi: Survivor. Díky bohu se to povedlo, a i přes špatný technický stav při vydání, mě neskutečně bavil a nemohu si vynachválit kvalitu, kterou tahle značka přináší do vesmíru Hvězdných válek.
Pokud se zaměřím na hru, nebo spíše sérii, která je mému srdci blízká, Assassins’s Creed, Mirage obstojně zvládlo návrat ke kořenům a přineslo zpět do série tak důležité a v posledních letech chybějící prvky. Důraz na tichý přístup a využívání asasínských pomůcek mě úplně vrátilo zpět v čase do doby, kdy každoroční vydání nového asasína byl svátek. Nebýt mdlého příběhu a neaktualizované grafiky, nebylo by si na co stěžovat.
Samozřejmě jsem doháněl i resty. Konečně jsem se pustil do série Yakuza, o které jsem dlouhou dobu přemýšlel a konečně se odhodlal ji zkusit. Zatím jsem prošel pouze prvním dílem Yakuza 0, ale uff, zážitek je skvělý a ten příběh… je to jako bych koukal na film, od kterého se nemohu odtrhnout. Také jsem se opět ponořil i do New Worldu, první placená expanze přilákala zpět mnoho hráčů včetně mě. Konečně jsou ve hře mounti a pohyb po mapě už není tak nekonečný, jak býval. Přibylo samozřejmě i mnoho dalšího obsahu, který jsem ještě zdaleka neměl čas vyzkoušet všechen.
Moje každoroční hraní Red Dead Redemption 2 jsem musel bohužel tento rok vynechat. Mrzí mě to, ale bohužel jsem neměl šedesát hodin času potřebných k dohrání příběhu. Nicméně doporučuji všem, kdo ještě nehrál, aby mu dali šanci, je to jedna z nejlepších her, co kdy vyšla. Velkou radost mi také udělal nový update do Heroes of the Storm, MOBA hry od Blizzardu. Ta byla od loňska v hibernaci, ale naštěstí jsme se dočkali něčeho nového a také potvrzení, že hra (snad) ještě není mrtvá. Když už jsme u Blizzardu, tak jsem si letos vyzkoušel i nové Diablo, nevrátil jsem se k němu sice od léta, ale tak snad to někdy doženu. Blizzardu se v mých očích letos poměrně dařilo, protože letošní expanze do karetní hry Hearthstone mi každá jedna udělaly radost, ale také mi lehce ztenčily peněženku.
Na co se těším příští rok, je poměrně jednoduché. Nejvíc bezkonkurečně na nového S.T.A.L.K.E.R. 2. První díl jsem zbožňoval a jejího nástupce si nemůžu nechat ujít. K mému překvapení se také těším na Skull and Bones. Po možnosti vyzkoušet si uzavřenou betu nemám příliš pochyb, že se bude jednat o velké překvapení, a že si hra získá srdce mnoha hráčů. Podtrženo sečteno, letošní rok byla pro mě jedna velká jízda od jedné velké hry ke druhé. Většinu jich hodnotím kladně, až na výjimky jako Redfall, a těším se zas na další rok plný her. Čekají nás fakt pecky.
Michal Polok - Zasloužená hra roku a nepovedené sporty
Jak v letošním roce vybrat to, co se mí líbilo nejvíc, když toho vyšlo k líbení tolik? Herní svět bude pamatovat na rok 2023 jako na jeden z nejplodnějších. Pokud bych však měl vyzdvihnout tu jedinou hru, která mě vzala za srdce, určitě to bude třetí díl legendární série Baldurs Gate. Larianům se ve mě povedlo oživit vzpomínky na dávno minulé doby mého mládi, kdy jsem poprvé nainstaloval Baldury, tuším že byly součástí tehdy populárního časopisu, a běžel do internetové kavárny stáhnout češtinu na disketu. Druhému dílu jsem pak propadl beznadějně a ten třetí mám za sebou pouze jednou, ale snad mi čas dovolí alespoň mezi svátky znovu tuto jedinečnou hru rozehrát. Tentokrát chci být zlý. Neumím to, ale chci vyzkoušet ty nejtemnější možnosti, jaké Baldur's Gate 3 nabízí. Muhehe.
Začátkem roku vyšla další hra z mého oblíbeného filmového univerza, Hogwarts Legacy. V recenzi jsem hře vyčítal jednoduchý příběh a ploché charaktery, avšak výtvarnému stylu, smyslu pro detail a možnostem, jak ve hře trávit čas se nedá nic upřít. Je to hra, ke které se při dlouhých zimních večerech zase rád vrátím.
Pokud bych měl vyzdvihnout ještě jednu hru, která uzmula značné množství mého volného času, tak to bude určitě Diablo 4. Dnes s odstupem času a s vydáním sezón bych asi hodnotil odlišně, ale v době, kdy hra vyšla, jsem nemohl jinak. Uchvátil mě svižný herní styl, temná grafika a dospělý příběh. Chodil jsem pozdě spát a nemohl se odtrhnout. Jak za dob dvojky. Škoda jen, že si autoři pošramotili svoji pověst vydáním hned první sezóny. Vydáním druhé pak byli již nuceni vyslyšet nejhlasitější tužby herní komunity a přidali kýžené změny a nový endgame. Doufám, že se Diablo bude i nadále těšit dobré kondici a Blizzard bude více naslouchat svých fanouškům.
Na druhé straně pomyslných vah bych letos zařadil mé oblíbené sportovní značky, Fifu, pardon, FC 24 a NHL 24. Prví jmenovaná dopadla ještě dobře, tedy alespoň krátce po vydáním, ovšem následné změny v hratelnosti učinily z obstojného fotbalu celkem arkádovou záležitost, která zaslouženě schytala review bombing od naštvaných hráčů. Z mého pohledu je na tom ještě hůře hokej. Autoři projevili nějakou snahu o změny a implementovali cekem zajímavý systém únavy a přepracovali přihrávky. Jenže to nestačí na zbavení se pocitu, že každý rok někdo udělá Ctrl C + Ctrl V, zkopíruje stejné chyby a bugy a trhavé menu z několika posledních let, aktualizuje soupisky a vydá za plnou cenu „novou hru“. Mrzí mě to, že se hokeji nedostává patřičná péče a mrzí mě to dvojnásob, neboť se jedná o můj nejoblíbenější sport.
Na závěr se ještě přiznám, že jsem se po dlouhé době vrátil k mé bývalé závislosti jménem World of Warcraft. Zlákala mě novinka Season of Discovery, která se hraje na klasických serverech. Jedná se o zajímavý koncept se zastropovanými úrovněmi a přidáním nových elementů, které podstatně mění zaběhlé zvyklosti. Líbí se mi ta myšlenka, že nyní má člověk čas prozkoumat život na Azerothu postupně a nejde jenom o honbu za vytouženou šedesátkou a finálním raidem.
Takový rok jako ten letošní se zase tak rychle nezopakuje, tak si toho važme, a kromě zdraví a štěstí vám přeji taky dostatek volného času na vaše oblíbené hry.
Martin Nahodil - Náročný, ale zatraceně dobrý rok
Své klasické komentáře o tom, jak silný tohle byl rok po stránce nových her, si tentokrát nechám od cesty. To už ostatně dostatečně shrnuli kolegové na předchozích stranách. Pro mě je rok 2023 výjimečný také tím, že jsem po celou jeho dobu stál v čele redakce Doupěte. A můžu vám říct, že se tahle pozice na pohled zdá mnohem jednodušší, než ve skutečnosti je.
I přes to, že letošek byl náročný a museli jsme se vypořádat se spoustou problémů, myslím, že jsme si se vším zvládli poradit velmi dobře. V průběhu roku jsme pro vás připravili desítky recenzí, ať už šlo o ty největší pecky či očekávané propadáky. Neustále vám dáváme tipy na nové hry v našich výběrech a stále připravujeme aktuality z herního světa. Ať už jste četli cokoliv z naší tvorby v letošním roce, chtěl bych vám za to poděkovat a doufám, že k nám na Doupě zavítáte i v tom následujícím. A samozřejmě velké díky všem kolegům a kolegyním za jejich spolupráci.
Aby to ode mě nebylo jen obecné, přejdu k tomu, co se mi podařilo odehrát. Nebylo toho málo, i když na hry, kterým bych se chtěl věnovat více, kvůli letošnímu přetlaku nezbylo dost času. Jednoznačně nejvíc jsem si ale užíval průchod Lies of P. Během rubání robotických výtvorů Geppetta se mi vybavovali vzpomínky na první hraní Dark Souls před pár lety, kdy jsem se k němu dostal až na Switchi. Zarytí fanoušci Souls série se možná zhrozili, ale věřte, že i na této konzoli jsem si hraní náramně užil.
Jakožto velký fanoušek Nintenda jsem si samozřejmě prošel i nejnovější Zeldou a Mariem. I když obě hry jsou to skvělé, celkovým dojmem u mě svojí zábavností tentokrát zvítězil Super Mario Bros. Wonder. Bylo by to na dlouho, než bych vyjmenoval všechny novinky, které jsem si letos užil, ale to by bylo nadlouho a některým jsem vlastně ještě ani nevěnoval dostatek času na to, abych mohl dělat pořádné závěry. Kvůli tomu jsem se letos pořádně nedostal ani k mé dlouholeté kratochvíli, kdy se čas od času stále vracím k League of Legends. Letos mi stačilo pár "aramek", zkouknul jsem mistrovství světa a vrátil se zase k novinkám.
Jak tak koukám na moji loňskou předpověď, můj tip ohledně neustálého odkládání se nevyplnil, což je jen dobře. Jistě, několik her bylo odsunuto na následující roky, ale po přechozích vlnách odkládání jsem to čekal mnohem horší. No a co rok 2024? Upřímně, nenapadá mě jediná konkrétní hra, na kterou bych se vyloženě těšil. Jsem jen opatrně zvědavý, jak dopadnou některé novinky, ale rád se spíš nechám překvapit, než abych měl přehnaná očekávání. Jediné, čeho bych se už rád dočkal, je alespoň představení nové generace konzole od Nintenda. Switch mám opravdu rád, ale už přišel čas se s ním rozloučit a přejít zase na vyšší úroveň. Tak snad se zadaří.
Během uplynulého roku jsme toho odehráli celou řadu, takže není od věci vypíchnout to, co se nám líbilo nejvíc. Nebo co nás naopak zklamalo, co jsme nestihli a jak to vidíme do budoucna.
Jindřich Landa - Známé značky i pár menších titulů. Jen Starfieldu to úplně nevyšlo
Letošek byl, co se her týče, velmi štědrý. Těch opravdu dechberoucích a takřka dokonalých titulů ale zase tolik nevyšlo. Mě osobně nejvíce nadchl parádní Alan Wake 2, kterého považuji za hru roku (což je ale možná způsobeno i tím, že jsem zatím nehrál Baldur's Gate 3). Originality a odvahy posunout žánr zase o něco dále si velmi cením. Tvůrci z Remedy mě i proto mile překvapili, a tak mi nezbývá nic jiného než se těšit na druhý Control. Snad tu bude brzy.
Potěšil mě i návrat legendy Jagged Alliance 3. U druhého dílu jsem kdysi trávil své dětství. Nové dobrodružství nájemných žoldáků mě vzalo za srdéčko a určitě se k němu v budoucnu ještě vrátím. Z menších her bych pak rád vypíchl titul Clash: Artifacts of Chaos. Nejde o dokonalou hru, ale zároveň musím uznat, že se mi vryla řádně pod kůži. Jednoduchý, ale chytlavý příběh o přátelství, ztrátě a smyslu pro povinnost, skvělý soubojový systém, bizarní svět a brutální obtížnost. To vše mě chytilo a na konci vyplivlo emocionálně vyždímaného. A onen pocit zadostiučinění, kdy po mnoha pokusech konečně zničíte i hlavního bosse, to je k nezaplacení.
Jakožto milovník strategií a sci-fi musím zmínit i parádní Aliens: Dark Descent. Tvůrcům se povedlo věrně převést atmosféru druhého dílu Vetřelčí série do videohry. Strach, pípající senzor pohybu, zběsile rychlí a smrtící nepřátelé a neodpouštějící obtížnost. Tady jsem byl ve svém živlu. Hodně mě bavil i kontroverzní PC port The Last of Us. I přes tragickou konverzi mě nadchl hlavně univerzální a emocemi nabitý příběh a takřka filmové vyprávění plné zajímavých a nejednoznačných postav. Doufám, že se dvojka na PC také brzy podívá. A tentokrát si tvůrci dají více záležet na optimalizaci.
Co mě trochu zklamalo, byl velkolepý Starfield. Jasně, je to pořád velmi dobrá hra, ale od Bethesdy člověk očekává tak nějak víc, než jen sci-fi variaci na Skyrim. Přesto jsem ve hře strávil desítky hodin, jen mě spousta letošních her bavila více.
Na závěr si dovolím ještě drobný výhled do budoucna. Rok 2024 by měl být také poměrně zajímavý. Nejvíce se těším na pokračování již zavedených a prověřených značek. Po mnoha a mnoha letech se dočkáme třetího pokračování skvělé strategie Homeworld, jež mě kdysi uchvátila svou parádní a bezútěšnou atmosférou připomínající knižní Dunu. Skvěle vypadá i Senua's Saga: Hellblade II. Jednička byla správně temná a depresivní, jen soubojový systém byl dost fádní. I proto věřím, že dvojka tento neduh úspěšně napraví a nabídne řádně špinavou akční podívanou obohacenou exkurzí do psyché hlavní hrdinky.
V příštím roce by mělo též konečně vyjít i RPG Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2. První díl mě kdysi dávno tuze bavil. Tak jsem zvědav, jak si tvůrci poradí s pokračováním. Poslední gameplay videa mě lehce vyděsila, ale před vydáním nechci házet flintu do žita. Jako poslední bych připomenul indie hororovou skákačku Little Nightmares III. Návrat do zdejšího bizarního světa nám snad přinese i nějaké ty odpovědi a rozkryje trochu více pozadí toho, co se tu vlastně tak šeredně pokazilo.
Inu, poslední dobou se zdá, že realita mnoho útěchy či naděje neskýtá. Neustále se na nás řítí krize za krizí. Není proto od věci si čas od času trochu odfrknout u nějaké té kvalitní videohry. Snad těch intenzivních herních zážitků bude i v příštím roce dostatek. Pevně věřím, že ano.
Matouš Sychra - Návrat k Blizzardu spolu s první návštěvou Yakuzy
Za letošek jsem měl možnost si vyzkoušet nespočet nových i starších her. Pár zapomenutelných, ale také několik velmi dobrých titulů, které mi utkvěly v paměti. Jakožto velký fanoušek Star Wars jsem již od minulého roku netrpělivě očekával vydání Star Wars Jedi: Survivor. Díky bohu se to povedlo, a i přes špatný technický stav při vydání, mě neskutečně bavil a nemohu si vynachválit kvalitu, kterou tahle značka přináší do vesmíru Hvězdných válek.
Pokud se zaměřím na hru, nebo spíše sérii, která je mému srdci blízká, Assassins’s Creed, Mirage obstojně zvládlo návrat ke kořenům a přineslo zpět do série tak důležité a v posledních letech chybějící prvky. Důraz na tichý přístup a využívání asasínských pomůcek mě úplně vrátilo zpět v čase do doby, kdy každoroční vydání nového asasína byl svátek. Nebýt mdlého příběhu a neaktualizované grafiky, nebylo by si na co stěžovat.
Samozřejmě jsem doháněl i resty. Konečně jsem se pustil do série Yakuza, o které jsem dlouhou dobu přemýšlel a konečně se odhodlal ji zkusit. Zatím jsem prošel pouze prvním dílem Yakuza 0, ale uff, zážitek je skvělý a ten příběh… je to jako bych koukal na film, od kterého se nemohu odtrhnout. Také jsem se opět ponořil i do New Worldu, první placená expanze přilákala zpět mnoho hráčů včetně mě. Konečně jsou ve hře mounti a pohyb po mapě už není tak nekonečný, jak býval. Přibylo samozřejmě i mnoho dalšího obsahu, který jsem ještě zdaleka neměl čas vyzkoušet všechen.
Moje každoroční hraní Red Dead Redemption 2 jsem musel bohužel tento rok vynechat. Mrzí mě to, ale bohužel jsem neměl šedesát hodin času potřebných k dohrání příběhu. Nicméně doporučuji všem, kdo ještě nehrál, aby mu dali šanci, je to jedna z nejlepších her, co kdy vyšla. Velkou radost mi také udělal nový update do Heroes of the Storm, MOBA hry od Blizzardu. Ta byla od loňska v hibernaci, ale naštěstí jsme se dočkali něčeho nového a také potvrzení, že hra (snad) ještě není mrtvá. Když už jsme u Blizzardu, tak jsem si letos vyzkoušel i nové Diablo, nevrátil jsem se k němu sice od léta, ale tak snad to někdy doženu. Blizzardu se v mých očích letos poměrně dařilo, protože letošní expanze do karetní hry Hearthstone mi každá jedna udělaly radost, ale také mi lehce ztenčily peněženku.
Na co se těším příští rok, je poměrně jednoduché. Nejvíc bezkonkurečně na nového S.T.A.L.K.E.R. 2. První díl jsem zbožňoval a jejího nástupce si nemůžu nechat ujít. K mému překvapení se také těším na Skull and Bones. Po možnosti vyzkoušet si uzavřenou betu nemám příliš pochyb, že se bude jednat o velké překvapení, a že si hra získá srdce mnoha hráčů. Podtrženo sečteno, letošní rok byla pro mě jedna velká jízda od jedné velké hry ke druhé. Většinu jich hodnotím kladně, až na výjimky jako Redfall, a těším se zas na další rok plný her. Čekají nás fakt pecky.
Michal Polok - Zasloužená hra roku a nepovedené sporty
Jak v letošním roce vybrat to, co se mí líbilo nejvíc, když toho vyšlo k líbení tolik? Herní svět bude pamatovat na rok 2023 jako na jeden z nejplodnějších. Pokud bych však měl vyzdvihnout tu jedinou hru, která mě vzala za srdce, určitě to bude třetí díl legendární série Baldurs Gate. Larianům se ve mě povedlo oživit vzpomínky na dávno minulé doby mého mládi, kdy jsem poprvé nainstaloval Baldury, tuším že byly součástí tehdy populárního časopisu, a běžel do internetové kavárny stáhnout češtinu na disketu. Druhému dílu jsem pak propadl beznadějně a ten třetí mám za sebou pouze jednou, ale snad mi čas dovolí alespoň mezi svátky znovu tuto jedinečnou hru rozehrát. Tentokrát chci být zlý. Neumím to, ale chci vyzkoušet ty nejtemnější možnosti, jaké Baldur's Gate 3 nabízí. Muhehe.
Začátkem roku vyšla další hra z mého oblíbeného filmového univerza, Hogwarts Legacy. V recenzi jsem hře vyčítal jednoduchý příběh a ploché charaktery, avšak výtvarnému stylu, smyslu pro detail a možnostem, jak ve hře trávit čas se nedá nic upřít. Je to hra, ke které se při dlouhých zimních večerech zase rád vrátím.
Pokud bych měl vyzdvihnout ještě jednu hru, která uzmula značné množství mého volného času, tak to bude určitě Diablo 4. Dnes s odstupem času a s vydáním sezón bych asi hodnotil odlišně, ale v době, kdy hra vyšla, jsem nemohl jinak. Uchvátil mě svižný herní styl, temná grafika a dospělý příběh. Chodil jsem pozdě spát a nemohl se odtrhnout. Jak za dob dvojky. Škoda jen, že si autoři pošramotili svoji pověst vydáním hned první sezóny. Vydáním druhé pak byli již nuceni vyslyšet nejhlasitější tužby herní komunity a přidali kýžené změny a nový endgame. Doufám, že se Diablo bude i nadále těšit dobré kondici a Blizzard bude více naslouchat svých fanouškům.
Na druhé straně pomyslných vah bych letos zařadil mé oblíbené sportovní značky, Fifu, pardon, FC 24 a NHL 24. Prví jmenovaná dopadla ještě dobře, tedy alespoň krátce po vydáním, ovšem následné změny v hratelnosti učinily z obstojného fotbalu celkem arkádovou záležitost, která zaslouženě schytala review bombing od naštvaných hráčů. Z mého pohledu je na tom ještě hůře hokej. Autoři projevili nějakou snahu o změny a implementovali cekem zajímavý systém únavy a přepracovali přihrávky. Jenže to nestačí na zbavení se pocitu, že každý rok někdo udělá Ctrl C + Ctrl V, zkopíruje stejné chyby a bugy a trhavé menu z několika posledních let, aktualizuje soupisky a vydá za plnou cenu „novou hru“. Mrzí mě to, že se hokeji nedostává patřičná péče a mrzí mě to dvojnásob, neboť se jedná o můj nejoblíbenější sport.
Na závěr se ještě přiznám, že jsem se po dlouhé době vrátil k mé bývalé závislosti jménem World of Warcraft. Zlákala mě novinka Season of Discovery, která se hraje na klasických serverech. Jedná se o zajímavý koncept se zastropovanými úrovněmi a přidáním nových elementů, které podstatně mění zaběhlé zvyklosti. Líbí se mi ta myšlenka, že nyní má člověk čas prozkoumat život na Azerothu postupně a nejde jenom o honbu za vytouženou šedesátkou a finálním raidem.
Takový rok jako ten letošní se zase tak rychle nezopakuje, tak si toho važme, a kromě zdraví a štěstí vám přeji taky dostatek volného času na vaše oblíbené hry.
Martin Nahodil - Náročný, ale zatraceně dobrý rok
Své klasické komentáře o tom, jak silný tohle byl rok po stránce nových her, si tentokrát nechám od cesty. To už ostatně dostatečně shrnuli kolegové na předchozích stranách. Pro mě je rok 2023 výjimečný také tím, že jsem po celou jeho dobu stál v čele redakce Doupěte. A můžu vám říct, že se tahle pozice na pohled zdá mnohem jednodušší, než ve skutečnosti je.
I přes to, že letošek byl náročný a museli jsme se vypořádat se spoustou problémů, myslím, že jsme si se vším zvládli poradit velmi dobře. V průběhu roku jsme pro vás připravili desítky recenzí, ať už šlo o ty největší pecky či očekávané propadáky. Neustále vám dáváme tipy na nové hry v našich výběrech a stále připravujeme aktuality z herního světa. Ať už jste četli cokoliv z naší tvorby v letošním roce, chtěl bych vám za to poděkovat a doufám, že k nám na Doupě zavítáte i v tom následujícím. A samozřejmě velké díky všem kolegům a kolegyním za jejich spolupráci.
Aby to ode mě nebylo jen obecné, přejdu k tomu, co se mi podařilo odehrát. Nebylo toho málo, i když na hry, kterým bych se chtěl věnovat více, kvůli letošnímu přetlaku nezbylo dost času. Jednoznačně nejvíc jsem si ale užíval průchod Lies of P. Během rubání robotických výtvorů Geppetta se mi vybavovali vzpomínky na první hraní Dark Souls před pár lety, kdy jsem se k němu dostal až na Switchi. Zarytí fanoušci Souls série se možná zhrozili, ale věřte, že i na této konzoli jsem si hraní náramně užil.
Jakožto velký fanoušek Nintenda jsem si samozřejmě prošel i nejnovější Zeldou a Mariem. I když obě hry jsou to skvělé, celkovým dojmem u mě svojí zábavností tentokrát zvítězil Super Mario Bros. Wonder. Bylo by to na dlouho, než bych vyjmenoval všechny novinky, které jsem si letos užil, ale to by bylo nadlouho a některým jsem vlastně ještě ani nevěnoval dostatek času na to, abych mohl dělat pořádné závěry. Kvůli tomu jsem se letos pořádně nedostal ani k mé dlouholeté kratochvíli, kdy se čas od času stále vracím k League of Legends. Letos mi stačilo pár "aramek", zkouknul jsem mistrovství světa a vrátil se zase k novinkám.
Jak tak koukám na moji loňskou předpověď, můj tip ohledně neustálého odkládání se nevyplnil, což je jen dobře. Jistě, několik her bylo odsunuto na následující roky, ale po přechozích vlnách odkládání jsem to čekal mnohem horší. No a co rok 2024? Upřímně, nenapadá mě jediná konkrétní hra, na kterou bych se vyloženě těšil. Jsem jen opatrně zvědavý, jak dopadnou některé novinky, ale rád se spíš nechám překvapit, než abych měl přehnaná očekávání. Jediné, čeho bych se už rád dočkal, je alespoň představení nové generace konzole od Nintenda. Switch mám opravdu rád, ale už přišel čas se s ním rozloučit a přejít zase na vyšší úroveň. Tak snad se zadaří.
