Huawei má koncem dubna vývojářskou konferenci. A v rámci ní by měl představit verzi 2.0 svého operačního systému Harmony. Ten je dlouhodobě očekávaný, je to reakce výrobce na embargo ze strany USA. Nový systém by zřejmě neměl nahradit Android v telefonech úplně, spekuluje se buď o různých variantách pro určité trhy, nebo o možnosti obou systémů v telefonech.
V rámci konference by měl Huawei představit i novou variantu svého špičkového čipu Kirin 9000. Tentokrát s doplňkovým označením L. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, základní Kirin 9000 si Huawei nechal vyrábět už v loňském roce u tchajwanské společnosti TSCM. Jenže od září byla výroba ukončena z důvodu amerického embarga. Následně se Huawei začal potýkat s nedostatkem součástek a na čínském trhu mu tak začal klesat tržní podíl.
Zajímavé je, že novou verzi čipu by měl vyrábět Samsung svým nejnovějším 5nm procesem. To by znamenalo, že Samsung buď dostal od amerických úřadů výjimku, ostatně, takových již bylo za dobu embarga na Huawei několik, nebo se na jeho výrobní proces nevztahují patenty amerických firem. Což byl problém u TSCM.
Podle posledních informací by telefon měl mít zahnutý AMOLED displej s úhlopříčkou 6,7 palce. Přední kamerka bude v centrálně umístěném průstřelu. Hlavním tahákem bude fotoaparát, který již podle dřívějších počítačových obrázků má na zádech sestavu v podobě dvou kruhů připomínajících dalekohled.
Nyní jsou k dispozici podrobnější obrázky, které ukazují, co se v oněch velkých kruzích bude nacházet. Samotné kruhy jsou jen designovým prvkem, který na první pohled ukryje sestavu hned pěti fotoaparátů. A nutno dodat, že je to povedené designové řešení.
V jednom kruhu by měl být periskopový teleobjektiv a ještě jeden snímač, v druhém tři další objektivy, snímač TOF a laserové ostření. Mezi kruhy je přisvětlovací dioda. Sestava je to extrémní, konkurence se až na naprosté výjimky nepouští nad čtyři objektivy. Jak to bude doopravdy, se dozvíme pravděpodobně už 27. dubna, tedy tři dny po oznámení systému Harmony. Ten by měl být nainstalovaný v nových modelech P50.
Společnost Virgin Galactic se pochlubila kosmickou lodí nové generace. Ta dostala název VSS Imagine a z hlediska designu navazuje na SpaceShipTwo.
Na VSS Imagine je pravděpodobně nejzajímavější neuvěřitelně lesklý nátěr. Právě ten ji výrazně odlišuje od výše zmíněné SpaceShipTwo i jiných zařízení daného typu.
Loď díky němu zrcadlí okolní prostředí a podle tiskové zprávy „při cestě ze Země na oblohu a do vesmíru neustále mění barvu a vzhled“.
VSS Imagine rovněž představuje prvního zástupce nové třídy SpaceShip III, která by měla Virgin Galactic umožnit mnohem rychleji navyšovat počet letů.
„Zavedení třídy Spaceship III je důležitým mezníkem ve víceletém úsilí společnosti Virgin Galactic, které cílí na uskutečňování 400 letů ročně z každého kosmodromu,“ uvádí se v prohlášení.
Zakladatel dotyčné firmy Richard Branson pak konstatoval, že „VSS Imagine není jen krásná na pohled, ale reprezentuje růst flotily kosmických lodí Virgin Galactic.“
Uspěchané vydání hry Cyberpunk 2077, v jejímž případě chtěl CD Projekt Red stihnout předvánoční sezónu, se autorům krutě vymstilo. Společnost Sony se rozhodla stáhnout tuto hru z nabídky svého obchodu, což byl v případě AAA hry bezprecedentní tah. Tato hra si tak zasloužila ještě řadu měsíců optimalizací a vůbec by jí neškodila ani řada funkčních vylepšení týkajících se fungování otevřeného světa.
Vedení studia si ovšem pokazilo reputaci také závěrečným crunchem, čili nucenými přesčasy a rovněž tím, že navenek nebylo upřímné ohledně stavu hry. To se týká jak situace před rokem, kdy jsme se dozvěděli, že je "kompletní a hratelný", což dle pozdějšího vyjádření vývojářů nebyla pravda. To ostatně v případě konzolí nebyl ani v době vypuštění na trh, kdy vedení studia opět ukázalo, že se mu nedá věřit. Do poslední chvíle se totiž neobjevilo žádné video z konzolových verzí a šéfové CDPR tak v podstatě zavřeli před problémy oči a vypustili na trh produkt, který nyní musí látat. Nyní očekáváme slíbený Patch 1.2, který má už hru uvést do stavu, v němž měla být loni na podzim.
CDPR byl už svým způsobem vytrestán hackery, kteří ukradli jeho nejcennější data a pomocí nich se obohatili. Nyní se chce ale celá společnost CD Projekt z vývoje posledních měsíců poučit a najet na novou strategii.
Od příštího roku začne studio pracovat na více AAA titulech současně, přičemž my víme, že jeden z nich by měl představovat další díl Zaklínače, nejcennější herní řady CDPR. S tím budou spojeny také mnohem kratší marketingové kampaně, které mají odstartovat až v době, kdy se bude blížit datum vypuštění hry na trh.
V případě Cyberpunku 2077 tomu bylo naopak, neboť první trailer byl zveřejněn už na začátku roku 2013, čili více než dva roky před tím, než na trh přišel Zaklínač 3, přičemž na samotné hře se začalo intenzivně pracovat až po ukončení vývoje Zaklínače. CDPR tak budilo dojem, že CP2077 má za sebou mnohem delší vývoj, než ve skutečnosti měl a je zřejmé, že vývojáři nyní chtějí docílit toho, aby na sebe už nemohli sami uplést bič, který je bude nutit spěchat s vypuštěním nových her na trh.
Nová strategie studia je označena za Red 2.0 a co se týče konkrétnějších úkolů, pak nyní bude prioritní dokončit první DLC pro CP2077, které bude k dispozici zdarma jako omluva za zpackané vydání. Dále budou na řadě aktualizace pro Zaklínače 3 i CP2077 pro nové konzole, nový obsah pro Gwent a také mobilní titul The Witcher: Monster Slayer.
Vedle toho se CDPR chystá také spolupracovat s jinými společnostmi na dalším využití svých franšíz, což má vyústit třeba v anime seriál Edgerunners od Studio Trigger. Ten bude založen právě na světu CP2077 a nabídne jej v příštím roce Netflix.
V polovině března jsme se dočkali představení nových desktopových procesorů Intel Core 11. generace s kódovým označením Rocket Lake-S. Modelů je spousta, jader mají poměrně málo, k dispozici jsou pouze šestijádra a osmijádra, což sice nedokáže konkurovat nabídce AMD s 12jádrovými i 16jádrovými čipy, avšak to nemusí být takový problém.
Poslední vytěžení 14nm technologie
Desktopové Intel Core 11. generace trpí zásadním problémem, který Intel zabil během posledních let – 14nm technologie výroby. V tomto případě jde o poslední desktopové výkonné nasazení, takže už Intel vytěžil opravdové maximum možného. Následující 12. generace už bude používat 10nm SuperFin technologii a přepracovanou architekturu se spoustou novinek.
Vzhledem k tomu, že procesory Alder Lake-S mají dorazit koncem roku, jsou tyto čipy odsouzené ke krátkému životu. Pokud ale máte základní desku se socketem LGA1200, máte po aktualizaci biosu upgrade snadný.
Přehled modeů Intel Core 11. generace „Rocket Lake-S“
Model
Jádra/HT
Takt
Boost 1C
Boost AC
L3 cache
TDP
GPU
Cena
i9-11900K
8/16
3,5 GHz
5,1 GHz
4,7 GHz
16 MB
125 W
UHD 750
539 $
i9-11900KF
8/16
3,5 GHz
5,1 GHz
4,7 GHz
16 MB
125 W
-
513 $
i9-11900
8/16
2,5 GHz
5,0 GHz
4,6 GHz
16 MB
65 W
UHD 750
439 $
i9-11900F
8/16
2,5 GHz
5,0 GHz
4,6 GHz
16 MB
65 W
-
422 $
i9-11900T
8/16
1,5 GHz
4,8 GHz
3,7 GHz
16 MB
35 W
UHD 750
439 $
i7-11700K
8/16
3,6 GHz
4,9 GHz
4,6 GHz
16 MB
125 W
UHD 750
399 $
i7-11700KF
8/16
3,6 GHz
4,9 GHz
4,6 GHz
16 MB
125 W
-
374 $
i7-11700
8/16
2,5 GHz
4,8 GHz
4,4 GHz
16 MB
65 W
UHD 750
323 $
i7-11700F
8/16
2,5 GHz
4,8 GHz
4,4 GHz
16 MB
65 W
-
298 $
i7-11700T
8/16
1,4 GHz
4,5 GHz
3,6 GHz
16 MB
35 W
UHD 750
323 $
i5-11600K
6/12
3,9 GHz
4,9 GHz
4,6 GHz
12 MB
125 W
UHD 750
262 $
i5-11600KF
6/12
3,9 GHz
4,9 GHz
4,6 GHz
12 MB
125 W
-
237 $
i5-11600
6/12
2,8 GHz
4,8 GHz
4,3 GHz
12 MB
65 W
UHD 750
213 $
i5-11600T
6/12
1,7 GHz
4,1 GHz
3,5 GHz
12 MB
35 W
UHD 750
213 $
i5-11500
6/12
2,7 GHz
4,6 GHz
4,2 GHz
12 MB
65 W
UHD 750
192 $
i5-11500T
6/12
1,5 GHz
3,9 GHz
3,4 GHz
12 MB
35 W
UHD 750
192 $
i5-11400
6/12
2,6 GHz
4,4 GHz
4,2 GHz
12 MB
65 W
UHD 730
182 $
i5-11400F
6/12
2,6 GHz
4,4 GHz
4,2 GHz
12 MB
65 W
-
157 $
i5-11400T
6/12
1,3 GHz
3,7 GHz
3,3 GHz
12 MB
35 W
UHD 730
182 $
Zásadním rozdílem oproti procesorům Ryzen 5000 od AMD je implementace grafického čipu Intel UHD 750 (Xe-LP, Gen12), který nemají pouze vybrané modely s „F“ na konci označení (například Intel Core i7-11700KF).
Intel rozdělil modely do tří kategorií spotřeby:
„T“ modely mají TDP 35 W
výkonné „K“ verze mají TDP 125 W
ostatní mají 65 W
Tato čísla jsou hodně zkreslující. Zatímco u 12jádra AMD Ryzen 9 5900X se špičková spotřeba může dostat až na 141 W, u 8jádra Intel Core i9-11900K je to více méně dvojnásobek – až 296 W.
Nejvyšším modelem je osmijádrový Intel Core i9-11900K se základní frekvencí 3,5 GHz a turbem až do 5,1 GHz. Dobrou zprávou je, že Intel u všech modelů povolil HypreThreading.
Otázka ale zní: stojí procesory za upgrade?
Testy z celého světa
Recenze přichází z celého světa, redaktoři měli k dispozici různé modely, a tak někde narazíte na testy nejvýkonnějšího modelu, jinde jen středních verzí a na webech, které měly štěstí, najdete obojí.
Je třeba brát v potaz, že měření mezi různými testovacími platformami nejsou porovnatelná, protože se použily například jiné operační paměti, jiná grafická karta a podobně, takže se vždy podívejte na konkrétní konfiguraci, která vás zajímá.
Nové procesory Intel září všude tam, kde lze ve velkém použít instrukce AVX. Jedná se především o různé specializované programy, které mají podporu AVX implementovanou. Jakmile jde o stejné testy bez AVX, nejvýkonnější osmijádro od Intelu nestačí na osmijádro od AMD a je pomalejší až o 20 %. Nutno podotknout, že model od Intelu má přitom vyšší spotřebu.
Zdroj: Anandtech
Situace se zlepšuje ve hrách, kdy AMD s generací Ryzen 5000 (architektura Zen 3) skutečně posunula jednojádrový výkon na zcela novou úroveň a osmijádro od AMD sice výjimečně poskytuje až o 20 % více výkonu ve Full HD, ve 4K jsou rozdíly menší (už se projevuje hlavně výkon grafické karty) a u některých her zvítězí Intel Core i9-1100K. Při enkódování videa se osmijádro Intelu zdatně drží s osmijádrem od AMD.
Zdroj: Guru3D, Hexus
V průměru se ale dá říci, že osmijádro Intel Core i9-11900K dosahuje podobného výkonu jako osmijádro AMD Ryzen 5800X. V poměru průměrného výkonu a ceny se však jedná o nevýhodný model, protože od AMD získáte o pár procent výkonu navíc za mnohem nižší cenu.
Zdroj: TechPowerUp
Od přetaktování si moc neslibujte, získáte maximálně nižší jednotky procent výkonu navíc. Je znát, že Intel už tlačí maximum, co z tohoto 14nm křemíku jde dostat. Známý fanoušek přetaktování a úprav derBauer zkoušel i delid, se kterým lze překvapivě snížit teploty o přibližně 10°C. Jedná se velmi rizikovou záležitost, protože už je rozvaděč tepla pájený a oproti minulým generacím je sundání náročné a lze velmi snadno poškodit čip.
AMD je výhodnější
Pokud by si Intel tolik nevyskakoval a nasadil konkurenceschopnou cenu, mohl být zdatným soupeřem AMD a volbou, nad kterou je možné přemyšlet. Bohužel tomu tak není.
Zatímco osmijádro AMD Ryzen 5800X se prodává za 12 tisíc korun, osmijádro Intel Core i9-11900K stojí 15 tisíc. Za stejnou cenu si už koupíte 12jádro AMD Ryzen 9 5900X, a to znamená o polovinu více výkonu při zapojení všech jader.
Symbolické předání klíče od LHC techniky, kteří se podíleli na jeho rekonstrukci a vylepšení operátorům, kteří budou bdít nad jeho provozem (zdroj CERN).
Dne 15. března 2021 předala Maria Barbareno, zastupující techniky pracující na rekonstrukci a vylepšení systémů urychlovače LHC, symbolická klíčMatteovi Solfarolimu, který reprezentoval operátory začínající nyní pracovat na oživování urychlovače a zahájení třetího běhu experimentování s jeho pomocí.
Předchozí cyklus experimentování skončil 10 prosince 2018 a od té doby proběhla přestávka pro vylepšení urychlovače a experimentů, které jej využívají, pro práci při vyšších energiích a intenzitách svazku. Práce prodloužila pandemie, ale nyní se už celý systém připravuje k zahájení provozu s novými parametry.
K jakým vylepšením došlo?
V druhé dlouhé odstávce se udělala řada změn, které umožní provozovat urychlovač s vyšší intenzitou i energií. Ještě větší kvalitativní skok v parametrech se bude realizovat až v třetí dlouhé odstávce, kdy se urychlovač přebuduje na HL-LHC (High Luminosity – LHC), tedy urychlovač LHC s vysokou luminositou (intenzitou svazku). Ovšem řada prací pro realizaci HL-LHC se udělala už nyní. Vylepšila se zařízení realizující vstříknutí svazku do urychlovače, aby umožnila vyšší efektivitu a intenzitu. Přebudován byl kryogenní systém, který umožňuje udržovat supravodivé magnety na teploty tekutého hélia. Připomeňme, že jejich pracovní teplota je jen 1,9 K nad absolutní nulou. To je nižší, než je teplota ve vesmírném vakuu. Je totiž vyplněno reliktním zářením z počátku našeho vesmíru, které má nyní teplotu 2,7 K. Posílil se výkon heliových chladících jednotek, kterých je celkově osm. Větší intenzita svazku i energie potřebuje posílit chladící výkon hlavně těch, které obsluhují místa s rezonančními urychlovacími trubicemi. Nyní se už dostaly na úroveň potřebnou pro fázi HL-LHC.
Nové turbíny a tepelné výměníky, které byly instalovány do heliových chladících jednotek (zdroj CERN).
Zároveň se instalovaly nové vylepšené kolimátory. Nejdůležitější však byla kontrola, vylepšení a částečná výměna supravodivých magnetů. Vyměnilo se nakonec 22 hlavních magnetů, 19 bylo dipólových, které se používají k udržení svazku na kruhové dráze, tři pak byly kvadrupólové, které se využívají k fokusaci svazku. Celkově má LHC 1232 dipólových magnetů. Ty všechny bylo potřeba zkontrolovat, vyčistit a vylepšit. Hlavní kontrola a testy se týkaly jejich supravodivých propojení a jejich izolace. Na jejich kvalitě hlavně závisí dosažitelné maximum procházejícího proudu a tím i maximální magnetická indukce, kterou magnet poskytne. Nyní by tak měla být dosažitelná maximální energie plánovaná pro LHC, která je 7 TeV. Energie dostupná v těžišti tak bude 14 TeV. Po důkladných testech pak bylo zahájeno ochlazování prvního z osmi sektorů LHC.
Část týmu, který realizoval kontrolu magnetů, a hlavně jejich vodivých propojení, oslavuje dokončení své práce (zdroj CERN).
Během rekonstrukce se opravila a rekonstruovala všechna problematická místa, na která se narazilo během předchozího experimentování. Práce byly pochopitelně ovlivněny koronavirovou pandemií, která zhoršila možnosti příjezdu do laboratoře CERN pro řadu zahraničních odborníků. Došlo tak k jistým zdržením.
Generální rekonstrukcí prošel nejen urychlovač LHC, ale celý systém urychlovačů, které se pro něj využívají jako předurychlovače. Mezi nimi byl i protonový synchrotron PS, který je v současné době nejstarším urychlovačem v laboratoři CERN. Ten se po dva roky trvající intenzivní generálce znovu rozběhl začátkem března 2021. Ionty produkované iontovým zdrojem projdou nejdříve lineárním vysokofrekvenčním urychlovačem LINAC4 a pak si je kruhový synchrotron PSBooster a následuje zmíněný synchrotron PS. Ten je srdcem celé řady experimentů. Kromě urychlovače SPS, který může posílat svazek dále do srážeče LHC nebo pro experimenty s pevným terčem využívající přímo svazek SPS, využívá svazek z PS i zařízení na produkci antiprotonů a jejich zpomalovač. Velmi intenzivně se využívá k experimentům s pevnými terči i přímo svazek urychlovače PS. Zde se kromě primárního svazku produkuje pomocí terčů celá řada různých svazků sekundárních částic. Pomocí nich se realizují i radiační testy elektroniky, detektorů i zařízení pro vesmírné sondy. Komplexní renovace umožnila zvýšení intenzity i energie svazku.
Instalace nového magnetu na urychlovači PS (Protonový Synchrotron) (zdroj CERN).
Celý urychlovačový komplex, a hlavně LHC, by se po náročné rekonstrukci a pečlivém testování měly uvést do provozu na podzim tohoto roku. Měly by se rozběhnout na konci září 2021, což reprezentuje posun oproti původním plánům způsobený pandemií o čtyři měsíce. Začne tak třetí běh experimentování a my se můžeme těšit na další zajímavé výsledky.
Nový malý ale šikovný experiment FASER.
Během této přestávky došlo také k instalaci nového menšího experimentu s označením FASER (Forward Search Experiment). Podobně, jako například v případě experimentu TOTEM, jde o zařízení, které studuje částice letící do velmi malých úhlů vůči původnímu směru svazku. V případě experimentu FASER však půjde o hledání interakcí vysokoenergetických neutrin a hypotetických pouze elektromagneticky a slabě. Některé z těch zmíněných hypotetických částic mají relativně dlouhou dobu života a mohou během ní uletět i stovky metrů, než se rozpadnou. Existenci takových částic předpovídají hypotézy za Standardním modelem hmoty a interakcí a mohly by vysvětlit i původ temné hmoty.
Zařízení FASER je umístěno zhruba 480 metrů od interakčního místa experimentu ATLAS v nevyužívaném tunelu, který kdysi spojoval urychlovač SPS a LEP, který byl v tunelu LHC dříve. Jde o optimální místo pro detekci částic vznikajících v rozpadu zmíněných hypotetických částic. Potřebné rozšíření prostor v tunelu pro umístění detekční sestavy o délce pět metrů se začalo razit v květnu 2020. Během léta se instalovalo první servisní zařízení a zdroje elektřiny. Na podzim pak byly instalovány tři magnety experimentu FASER.
Instalace experimentu FASER (zdroj CERN).
Jde o malý, relativně jednoduchý, ale velmi šikovně udělaný experiment. Využil řadu záložních a přebývajících detekčních systémů a zařízení z velkých experimentů. Sestava začíná dvěma vrstvami scintilačních detektorů, které fungují jako veto pro nabité částice, které vznikly v interakcích v experimentu ATLAS, většinou jde o miony. Ty by totiž vytvářely nežádoucí pozadí, na kterém by se ztrácely produkty rozpadu hledaných hypotetických neutrálních částic. Pak následuje 1,5 m dlouhý dipólový magnet, který definuje prostor, ve kterém se předpokládá rozpad hypotetických neutrálních částic na páry lehkých nabitých částic s opačným nábojem (elektron a pozitron nebo mion a antimion) nebo dvojice fotonů gama. Za tímto prostorem je spektrometr pro nabité částice složený ze dvou jednometrových dipólových magnetů a tři dráhových detekčních stanic umístěných na začátku, mezi magnety a na konci. Detekční stanice jsou složeny z vrstev křemíkových stripových detektorů, které jsou převzaty z experimentu ATLAS. Spektrometr umožní identifikovat páry částic a určit jejich hybnosti. Před spektrometrem a za ním jsou stanice ze scintilačních detektorů, které měří přesné časy průletů částic. Tím získají jejich rychlost. Na konci je elektromagnetický kalorimetr, který určuje celkovou energii nabitých elektronů a pozitronů i fotonů gama. Ten pochází z experimentu LHCb.
Navíc je zde ještě systém detektorů pro zachycení neutrin založený na kombinaci vrstev olova pro interakci neutrina a fólií s emulzí pro detekci jejich produktů. Tento detektor by měl být instalován do konce tohoto roku a pracovat začne v roce 2022. Bude to první detektor, který bude detekovat vysokoenergetická neutrina ve srážkách na LHC. Zatím se informace o neutrinech získávala nepřímo z chybějící energie na základě zákonů zachování energie a hybnosti.
Co nového řekla analýza předchozích dat?
Podrobný rozbor dosavadních výsledků získaných pomocí urychlovače LHC během prvních dvou období experimentování je včlánku na Osloviz dubna minulého roku. V tomto článku je i analýza toho, jak by mohly vypadat následovníci urychlovače LHC. Za poslední rok se podařilo získat nové zajímavé informace, podívejme se na ně podrobněji. I letos se budeme hodně opírat o prezentace přednesené na tradiční každoroční konferenci v Moriondu. Připomeňme, že urychlovač LHC dodává svazky třem velkým detektorům. Největší z nich ATLAS a CMS jsou zaměřeny na hledání nových částic a stojí za objevem higgsova bosonu. Detektor LHCb je zaměřen na studium hadronů obsahující druhý nejtěžší kvark b a hledání rozdílů mezi chováním tohoto kvarku a antikvarku. Zkoumají se tak důležité fyzikální symetrie a zákony zachování, které s nimi souvisí. Experiment ALICE se pak zaměřuje na studium velice horké a husté jaderné hmoty, zvláště vlastností kvark-gluonového plazmatu, ve srážkách jader olova. I když každý z těchto detekčních systémů pochopitelně proniká i do jiných oblastí jaderné a částicové fyziky. V následujícím textu budeme mluvit o Standardním modelu hmoty a interakcí a spoustě různých částic. Kdo si chce zoologii těchto částic připomenout a lépe se v nich vyznat, může nahlédnout donásledujícího článku.
Hledání známek nové fyziky
Vlevo je Feynmanův diagram zobrazující základní příspěvek k rozpadu mezonu B+ na K+ mezon a dvojici leptonů. Realizuje se s účastí těžkých virtuální bosonů a kvarků. Napravo je příspěvek, který by šel přes hypotetický leptokvark. Jeho příspěvek by mohl ovlivnit pravděpodobnost vzniku různých dvojic leptonů a dal nám tak informaci o vlastnostech leptokvarku (třeba jeho hmotnosti) a nové fyzice. (Zdroj arXiv:2103.11769v1)
Nejatraktivnější je pochopitelně hledání náznaků nové exotické fyziky za hranicemi Standardního modelu hmoty a interakcí. Hledání nových hypotetických částic vede ke stále detailnější analýze a posunování limitů na jejich hmotnost a další vlastnosti. Je však stále pravděpodobnější, že energie LHC a případných následovníků, které by ji neměly mít dramaticky vyšší, na přímý objev takových částic nestačí. Proto se hledání známek nové fyziky za Standardním modelem hmoty a interakcí soustřeďuje na zkoumání narušení některých zákonů zachování a hledání asymetrií. Dominantně se k tomu hodí rozpady, které jsou realizovány elektromagnetickou nebo slabou interakcí, a navíc hlavně ty, jejichž pravděpodobnost je i dále silně potlačena.
Většinou tak jde i o produkci a rozpady částic, které jsou extrémně vzácné a jejich hledání na obrovském pozadí jiných reakcí a rozpadů je velmi náročné. I to je důvod, proč řada současných nových výsledků v této oblasti potřebovala tak dlouhou a náročnou analýzu dříve získaných dat.
Testování leptonové univerzality
Zatím nejslibnější náznakem odchylky o Standardního modelu hmoty interakcí je nejnověji publikované pozorování získané experimentem LHCb. Ten se zaměřil na analýzu rozpadu mezonu B+, který obsahuje druhý nejtěžší kvark b, na podivný mezon K+, který obsahuje podivný s kvark, a dvojice elektron a pozitron nebo mion a antimion. Pomocí těchto rozpadů a poměru jejich pravděpodobností se snažil ověřit platnost tzv. leptonové univerzality. Ta je v základech zmíněného standardního modelu a podle ní by na různé typy leptonů (elektrony, miony a tauony) měly interakce, které jsou součástí standardního modelu, působit stejně. Znamená to, že v rozpadech, kde vznikají zmíněné dvojice leptonu a antileptonu, by rozdíl v pravděpodobnosti jejich produkce měl být vyvoláván pouze rozdílem jejich hmotnosti. Při přeměně B+mezonu na K+mezon se kvark b musí přeměnit na s kvark. To lze pouze slabou interakcí a za přítomnosti virtuálních částic standardního modelu s velmi velkou hmotností (například W+a Z bosonů). Pravděpodobnost takové přeměny je velmi silně potlačena, zmíněné rozpady se tak realizují v méně než miliontině případů. Je tak větší šance, že se projeví i přeměny zprostředkované novou fyzikou a jejími částicemi, například hypotetickými leptokvarky.
Ukázka selekčních kritérii pro výběr různé kanály rozpadů B+ mezonů (zdroj prezentace R. D. Mose na konferenci Moriond EW 2021).
V případě rozpad B+mezonu na K+mezon a leptonový pár však tento rozdíl hmotnosti hraje malou roli. Klidová energie (hmotnost) nabitého B mezonu je zhruba 5 280 MeV, je tedy 5,6krát těžší než proton. Hmotnost nabitého K mezonu je 494 MeV. Hmotnost mionu je 106 MeV a elektronu 0,5 MeV. Energie uvolněná při rozpadu nabitého B mezonu na K mezon a mionový pár je tak 4 574 MeV a při vzniku páru elektron a pozitron je 4 785 MeV. Rozdíl je tak pouze okolo 4 %. Připomeňme, že tauon má hmotnost 1776 MeV, takže při rozpadu nabitého B mezonu na K mezon a pár tauon a antitauon by se uvolnila pouze energie 1234 MeV. Pravděpodobnost rozpadu do tohoto kanálu je tak významně potlačena.
Pravděpodobnost rozpadu B+mezonu do kanálu se vznikem páru mion a antimion je o něco menší, než je tomu u rozpadu se vznikem páru elektron a pozitron. Určená hodnota tohoto poměru je 0,846, přičemž systematické nejistoty mají velikost 0,013 a statistické okolo 0,042. Vysoké přesnosti bylo dosaženo i díky tomu, že se pravděpodobnosti přímého rozpadu na leptonové páry mohly normovat k pravděpodobnosti rozpadu na mezony K+a J/ψ. Takový rozpad má řádově vyšší pravděpodobnost a zároveň se neutrální J/ψ mezon rozpadá na páry mionu a antimionu a elektronu a pozitronu.
Invariantní hmotnost rozpadajícího se mezonu B+ získaná z rovnice speciální teorie relativity a energií a hybností vzniklých sekundárních částic. Nahoře jde o případy, kdy přímo vznikla dvojice leptonů a dole pak případy, kdy vznikl napřed mezon J/ψ, a teprve posléze se rozpadl na leptonový pár. Dolní případy byly využito pro normování a kontrolu. (Zdroj arXiv:2103.11769v1)
Je vidět, že rozdíl poměru od jedničky už dosahuje hodnoty tří sigma, což už naznačuje, že by mohlo jít o reálný rozdíl. Rozdíl předpovídaný standardním modelem, který plyne z rozdílu hmotnosti mionu a elektronu, je pouze 0,001. Jde tak zatím o nejslibnější náznak existence nové fyziky. Velice slibné je i to, že statistická nejistota převládá nad systematickou. Se spuštěním rekonstruovaného urychlovače LHC se svazkem s vyšší energií a intenzitou bude možné statistiku daných rozpadů násobně zvýšit a měření významně zpřesnit.
Srovnání výsledků měření poměru produkce páru mionu a antimionů a páru elektronu a pozitronu v rozpadech B+ mezonu na K+ mezon a pár lepton a antilepton z experimentu LHCb a předchozích experimentů Belle (laboratoře KEK Japonsko) a BaBar (urychlovač SLAC v USA). (Zdroj arXiv:2103.11769v1)
Rozdíly v kanálech rozpadu částic obsahující b kvarky, které obsahují pár mionu a antimionu a pár elektronu a pozitronu už byl pozorován v předchozích experimentech. Jedním z nich byla analýza, která se týkala rozpadu baryonu místo mezonu. Zkoumanou částicí byl v tomto případě baryon Λ0b. Jde o neutrální částici s hmotností 5620 MeV, která obsahuje jeden kvark b. Jedním z kanálu jejího rozpadu s podílem méně, než miliontina případů, je rozpad na proton, nabitý mezon K-a pár leptonů, tedy buď dvojici mion a antimion nebo pár elektronu a pozitronu. V tomto případě je opět pravděpodobnost rozpadu se vznikem páru mion a antimion o trochu nižší, než rozpad s produkcí elektronu a pozitronu. Poměr je v tomto případě 0,85 a statistická nejistota 0,15. I zde je velký potenciál v budoucím zvýšení statistiky a zpřesnění tohoto poměru.
Už vpřehledu z minulého rokujsme psali o dalších extrémně vzácných rozpadech, tentokrát neutrální mezonů Bs0a B0na páry mion a antimion (Bs0→ μ+μ-a B0→ μ+μ-). V tomto roce uveřejnil experiment LHCb upřesněnou analýzu. Ta však hodnotu posunula blíže k předpovědi standardního modelu, od které se neliší více než o jedno sigma. Existují ještě další vzácné rozpady, kde se hledají odchylky od standardního modelu. Pozorují se sice posuny, ale nedosahují ani tří sigma. Zatím tedy zůstává nejslibnějším výsledkem rozpad nabitého B mezonu na nabitý K mezon a pár leptonu a antileptonu. Na závěr této části možná jen připomenutí, že vzácné rozpady se dají studovat i u lehčích mezonů K s využitím menšího urychlovače SPS, který funguje jako předurychlovač LHC. Psali jsme o tom vnedávném článku.
Výrazné zpřesnění mícháni higgse s různými částicemi v experimentu CMS, hlavně u lehkého mionů. (Zdroj prezentace R. Gerosa na konferenci Moriond EW 2021).
Přesné studium vlastností Standardního modelu hmoty a interakcí.
Pokračuje zpřesňování hodnot určení hmotnosti higgse a bosonů W+, W-a Z i dalších jejich vlastností. Zpřesňování se týká i míchání higgse s dalšími částicemi, jehož intenzita roste s hmotností částice. Jak je vidět na grafu, podařilo se velmi zpřesnit hlavně míchání s lehkým mionem a stále přesněji se potvrzuje, že pozorovaný higgs je přesně ten nejjednodušší higgs předpovídaný standardním modelem (viz přerušovaná přímka v daném grafu). Podařilo se pozorovat první náznaky produkce tzv. Dalitzova páru leptonu a antileptonu v rozpadu higgse. Dalitzův pár vzniká prostřednictvím virtuálního fotonu a jde o velmi vzácný typ rozpadu. Stejně cenným úlovkem je pozorování současné produkce tří bozonů najednou v jedné srážce. Snaha o pozorování těchto velice vzácných typů interakcí a rozpadů není samoúčelná. Přispívá k dramatickému poznání elektroslabé interakce a hledání exotické fyziky.
Rozpad higgse na foton (světle zelená) a pár mion a antimion vznikající z Dalitzova rozpadu (dvě červené linky), (zdroj CERN).
Jedním z testů standardního modelu je produkce těch nejtěžších kvarků. Experimentů ATLAS a CMS se poprvé podařilo prokázat společnou produkci čtveřice nejtěžších kvarků t, tedy dvou dvojic kvarku t a antikvarku t. Kvark t je tak těžký, že se rozpadá tak rychle, že nestíhá hadronizovat a přemění se na lehčí kvark dříve, než by se stihl spojit s jinými kvarky do hadronu. Neexistují tak hadrony s kvarkem t.
Velmi vzácný typ srážky, při které v jedné interakci vznikly tři bosony. V daném případě to byla kombinace W, Z a Z. (Zdroj CERN).
Urychlovač umožňuje masivní produkci těžkých kvarků c a b, které na rozdíl od nejtěžšího kvarku t mohou vytvářet hadrony. Experimentům na LHC se zatím podařilo objevit téměř 60 nových hadronů. Kromě mezonů, které se skládají z jednoho kvarku a jednoho antikvarku a baryonů, které se skládají ze tří kvarků, se konečně podařilo prokázat existenci i tetrakvarků složených ze dvou kvarků a dvou antikvarků i pentakvarků složených ze tří kvarků a dvojice kvarku a antikvarku. Situace okolo tetrakvarků a pentakvarků a otázky, zda se jedná o multikvarkový systém nebo „hadronovou molekulu“, jsou rozebrány vnedávném článku.
Pomocí LHC bylo objeveno za deset let činnosti LHC celkově už 59 hadronů obsahující těžké kvarky c a b (lehké kvarky u, d a s jsou označeny jako q). Kromě mesonů a baryonů se podařilo objevit i tetrakvarky a pentakvarky. (Zdroj prezentace S. Mitchell na konferenci Moriond QCD 2021).
Fotony jsou zprostředkující částice elektromagnetické interakce. Přestože stojí za elektrickou interakcí, samotné fotony nenesou elektrický náboj a nemohou tak mezi sebou díky němu interagovat, a tedy i vytvořit vázaný systém fotonů. Naopak gluony nesou náboj silné interakce, který se označuje jako barva. Mohou tak mezi sebou silně interagovat a vytvářet vázané systémy, které se označují jako gluebally. Tři gluony, a další systémy s lichým počtem gluonů, mohou vytvořit objekt z hlediska silné interakce neutrální, podobně jako jsou hadrony. Z hlediska silné interakce neutrální systém tří gluonů se označuje jako odderon a jeho možná existence byla předpovězena v roce 1973. Nalézt alespoň nepřímou evidenci jeho existence je možné v pružných srážkách protonů s velmi vysokou energií. Při nich se protony odchylují jen minimálně od své dráhy. Musí se tak pro jejich detekci a určení průběhu těchto srážek využít speciální sestava detektorů ve velké vzdálenosti od místa srážky a velmi blízko dráze svazku. Takovou má jeden z malých experimentů na LHC, který se označuje jako TOTEM. Podobné pružné srážky studoval při nižších energiích i experiment D0 využívající urychlovač Tevatron v americké laboratoři Fermilab. Společná analýza těchto dat ukázala, že není možné jejich průběh vysvětlit bez existence odderonu. Takže k hadronům, u kterých nyní máme i tetrakvarky a pentakvarky, přistupuje i částice složená ze tří gluonů, tedy glueball ze tří gluonů.
Experiment TOTEM přispěl k objevu systému složeného ze tří glueballů – odderonu (zdroj CERN).
Závěr
Urychlovač LHC se po více než dvouleté přestávce opět probouzí. Jeho předurychlovače už testují urychlování jader protonů. Na podzim se tak můžeme těšit na srážky protonů a později i jader za ještě větších energií, a hlavně s vyšší intenzitou. Zajistí se tak vyšší statistika, což je klíčové pro hledání příznaků nové exotické fyziky za Standardním modelem hmoty a interakcí. Velmi nadějně tak vypadá pozorování narušení leptonové univerzality v rozpadech nabitých B mezonů. V hadronové zoologické zahradě se stále více zabydlují mezony a baryony i s větším počtem těžkých kvarků c a b. Stále více je i tetrakvarků a pentakvarků. Dokonce se podařilo prokázat existenci gluebollu ze tří gluonů – odderonu. S vylepšeným urychlovačem LHC se můžeme na příštích konferencích v Moriondu, a nejen tam, těšit na prezentace opravdu zajímavých objevů.
Populární kreslené video o tom, jak funguje urychlovač:
SN11 je poslední zástupce jedné generace prototypů a tak SpaceX postupně přechází na přípravy testů cílících až na oběžnou dráhu. První by měly být hotové již v létě, do té doby je ale třeba připravit ještě mnoho věcí.
Více se dozvíte v dnešních Elonovinkách, které připravujeme ve spolupráci s ElonX.cz a Mall.tv.
Podívejte se na další nedávné díly pořadu Elonovinky:
„Krátce po zažehnutí (motorů) k přistání se stalo něco zásadního. Měli bychom zjistit, co to bylo, jakmile budeme moci ještě dnes prozkoumat trosky,“ napsal později na twitteru zakladatel a šéf společnosti SpaceX Elon Musk. Dodal, že zřejmě měl při stoupání problémy druhý motor, který pak neměl potřebný tlak při zažehnutí během sestupu.
Jedenáctý zkušební prototyp rakety s označením SN11 (Serial Number 11) vzlétl dnes v 08:00 místního času (15:00 SEČ). Jako v předchozích případech startoval z vývojového a testovacího areálu firmy SpaceX, který se nachází v Boca Chica na texaském pobřeží Mexického zálivu nedaleko hranic Mexika.
Dnešní nezdar následoval po třech předchozích zkušebních letech, jež sice měly správný průběh, ale skončily s problémy při přistání. Ve dvou případech prototypy SN8 a SN9, které se testovaly v prosinci a v únoru, explodovaly při dosednutí. Úspěšný let i s přistáním absolvoval 4. března prototyp SN10, ale zakrátko po dosednutí explodoval také.
Starship je druhým stupněm vyvíjeného raketového dopravního systému, který bude podle SpaceX schopný dopravovat do vesmíru více než sto tun nákladu najednou nebo až sto lidí při výpravách na Mars. První stupeň společnost pojmenovala jako Super Heavy, neboť bude vybaven 35 motory Raptor. Druhý stupeň bude mít šest motorů a bude schopen letů nezávisle na prvním stupni. Super Heavy má být stejně jako Starship opakovaně použitelný, což by mělo výrazně snížit náklady na vesmírné výpravy.
Série Xiaomi Mi Smart Band má pověst velice populárních a dostupných chytrých náramků, které zpravidla v cenové hranici do tisíce korun nabídnou celkem slušnou, byť stále poměrně základní výbavu. Nyní se chystá na trh už šestá generace v podobě modelu Xiaomi Mi Smart Band 6.
Na první pohled si všimnete asi nejzásadnějšího vylepšení od doby modelu Mi Band 3, který vůbec poprvé dostal barevný displej. „Šestka“ jej nyní roztahuje prakticky na celou čelní plochu pouzdra. Dostanete displej s úhlopříčkou 1,56 palce, byť není zcela jasné, jak jej Xiaomi v oválném tvaru obrazovky měří.
Rozměry obrazovky jsou každopádně o 50 % větší než u předchozí generace. Displej je typu AMOLED a má poměrně vysoké rozlišení 152 x 486 pixelů (326 pixelů na palec). Jas by měl dosahovat hodnoty až 450 nitů.
Další novinkou je přítomnost senzoru pro měření okysličení krve (SpO2), který doplňuje stávající senzor tepové frekvence. Náramek vám je také schopný měřit kvalitu spánku či stres. Jako obvykle je utěsněný proti vniknutí vody do tlaku 5 atmosfér.
Xiaomi Mi Smart Band 6 nabídne celkem 30 sportovních režimů, což je dvojnásobek oproti předchozímu modelu. Několik typů cvičení je dokonce novinka schopná rozpoznat automaticky a zapnout měření, například běžnou chůzi, cvičení na běžeckém páse, cyklistiku, veslování nebo eliptický trenažer.
Náramek má integrovaný 145mAh akumulátor, který se opět nabíjí pomocí praktického magnetického konektoru. Jeho kapacita zůstala oproti předchozí generaci stejná, ovšem Xiaomi slibuje stejnou čtrnáctidenní výdrž i přesto, že náramek disponuje větším a jemnějším displejem.
Šestá generace modelu Mi Smart Band bude v prodeji opět v několika pestrobarevných kombinacích, jako oranžová, žlutá, olivově zelená, tmavě modrá či klasická černá. Prodávat se bude na evropském trhu za 45 eur (necelých 1 200 korun), do Česka dorazí na přelomu dubna a května. Oficiální českou cenu zatím neznáme.
Microsoft vydává náhled aktualizace KB5000842 pro počítače s Windows 10 ve verzi 20H2 a 2004. Aktuálně je k dispozici přes Windows Update jako volitelná a je deklarována jako „aktualizace pro zvýšení kvality“.
Balíček nepřináší žádné nové funkce, podle Windows Latest by měl řešit problémy s výkonem aplikace Průzkumník při použití filtrů ve výsledcích hledání, na které narazila část uživatelů. Konkrétně byla opravena chyba, kdy filtr vyhledávání zamrzne nebo přestane reagovat, když se uživatel pokusí změnit jeho typ (například typ či datum souborů).
Aktualizace KB5000842 řeší problémy
Microsoft také opravil problémy s výkonem způsobované procesem explorer.exe, který je zodpovědný za funkci Průzkumníku souborů, hlavní panel, Centrum akcí a další důležité prvky uživatelského rozhraní operačního systému Windows. Tato chyba způsobovala, že proces obsazoval velké množství operační paměti, zvláště když byly na pozadí spuštěné jiné aplikace, což negativně ovlivňovalo výkon celého systému.
Kromě oprav Průzkumníku vývojáři také vyřešili problém, kdy některé monitory zobrazovaly tmavší barvy, než by měly. K tomu docházelo výhradně v případě použití režimu HDR, což je funkce dostupná pouze pro vybrané displeje.
Microsoft vydává náhled aktualizace KB5000842
Dále byla opravena chyba, kdy synchronizace přehrávání videa nefungovala při použití více monitorů. Kumulativní aktualizace také řeší problém, kdy systém přestane reagovat na vstupy myši nebo klávesnice, když uživatel smaže soubory či složky synchronizované s cloudovým úložištěm OneDrive.
Zatím jen jako volitelná
Spíše minoritní je výskyt dalšího problému, spočívajícího v potížích s aktivací systému, jež se projevovaly na některých strojích s Windows 10 verze 2004 po instalaci náhledu aktualizace KB4598291 z minulého měsíce.
Vyřešena byla také chyba, která mohla způsobit, že síťové rozhraní přestane fungovat. Výsledkem bylo, že řadič síťového rozhraní (NIC) je označen jako selhávající. Když je síť znovu funkční, systém nemusí detekovat, že síťová karta pracuje správně, a ta zůstane ve stavu selhání.
Balíček KB5000842 můžete získat v Nastavení-Aktualizace a zabezpečení-Windows Update, kde vám bude nabídnuta instalace volitelné aktualizace. Spustit ji lze klepnutím na odkaz Stáhnout a nainstalovat. Po dokončení instalace je vyžadován restart.
Pro počítače bez dostupného internetového připojení je možné kumulativní aktualizaci stáhnout z Katalogu služby Microsoft Update. Předpokládáme, že jako „povinná“ aktualizace bude KB5000842 vypuštěna 13. dubna v rámci pravidelných aktualizačních úterků. Pokud se tedy nepotýkáte s výše uvedenými potížemi, pak doporučujeme vyčkat na oficiální vydání.
Čínská společnost Xiaomi v pondělí uvedla na trh novou řadu smartphonů. Snaží se teď zaplnit prázdné místo na trhu, které po sobě zanechal konkurenční Huawei. Ten čelí tlaku ze strany Spojených států, podle kterých technologická firma představuje hrozbu pro americkou bezpečnost.
Novými produkty jsou Xiaomi Mi 11 Lite a Mi 11 Lite 5G, Mi 11 Pro a Mi 11 Ultra. Poslední zmíněný smartphone je podle serveru CNBC určený pro mezinárodní trh v prémiovém segmentu.
Jeho cena začíná na 914 dolarech (přes 20 000 korun) a může se vyšplhat na 1066 dolarů (přes 23 000 korun). Společnost zatím neřekla, na kterých trzích kromě Číny bude k dispozici.
S modelem Mi 11 Ultra vstupuje Xiaomi do konkurenčního boje s předními světovými výrobci Samsungem a Applem, ale také s domácími soupeři Oppo, Vivo a dalšími, kteří se v posledních letech snažili expandovat na zahraniční trhy.
Mi 11 Ultra má hned tři fotoaparáty. „V dnešní době foťák dělá telefon. Xiaomi to ví a šel v případě Ultra na maximum,“ řekl pro CNBC Bryan Ma z International Data Corporation.
Fotoaparát zabírá poměrně velkou část zad telefonu. Druhá strana obsahuje ještě jeden displej. Xiaomi Mi 11 Ultra se bude vyrábět ve dvou barevných variantách, černé a bílé.
Telefon má také 6,81palcový přední displej, připojení k síti 5G a procesor Qualcomm Snapdragon 888. „Xiaomi se po dnešním startu může bít do hrudi, ale konkurence soupeřů je tak silná, že to nemůže dlouho vydržet,“ komentuje Ma.
Xiaomi doufá, že na trhu se smartphony bude moct využít problémů společnosti Huawei. Xiaomi však také čelí kontrole ze strany USA. Administrativa exprezidenta Donalda Trumpa firmu označila za „komunistickou čínskou vojenskou společnost“. Xiaomi to však popřelo a prohlásilo, že není ve vlastnictví ani pod kontrolou čínské armády.
Konkurenční Huawei se začal kvůli americkým sankcím stahovat z globálních trhů. To částečně pomohlo Xiaomi k navýšení loňského zisku. Ve čtvrtém čtvrtletí společnost zvýšila zisk o 36,7 procenta na 3,2 miliardy jüanů.
Několikrát odsouvaný let prototypu SN11 se uskutečnil v úterý za snížené viditelnosti. Základnu v Boca Chica na texaském pobřeží Mexického zálivu zahalovala hustá mlha. To však pro samotný test stroje nepředstavuje problém.
Celá první i druhá fáze proběhla v pořádku, stejně jako při předchozích testech. Stroj vysoký 50 metrů a široký 9 metrů doputoval do výšky 10 kilometrů, kde provedl obrat a začal přistávat.
Necelých šest minut po odletu se ozval výbuch a do okolí se rozletěly trosky prototypu. Bylo to zhruba půl minuty před tím, než měl SN11 dosednout na přistávací plochu. Podle dosavadních zjištění může za tento plamenný konec druhý ze tří motorů Raptor. Uvedl to na svém twitteru i Elon Musk, který SpaceX založit. Co konkrétně se stalo, bude nyní předmětem vyšetřování.
@SpaceX Looks like engine 2 had issues on ascent & didn’t reach operating chamber pressure during landing burn, but, in theory, it wasn’t needed. Something significant happened shortly after landing burn start. Should know what it was once we can examine the bits later today.
30. března 2021 v 15:38, příspěvek archivován: 31. března 2021 v 8:31
Z SN11 na SN15
Byl to už druhý březnový test prototypů, které jsou předobrazem budoucí meziplanetární lodi Starship. Ten předchozí byl úspěšnější, protože se stroji podařilo přistát, ale i ten nakonec skončil v plamenech.
Firma již dříve plánovala přeskočit prototypy SN12 až SN14 a chystá se rovnou otestovat SN15. Podle serveru ElonX byly tyto modely velice podobné těm současným. SN15 má být pokročilejší a firma s ním chce provádět náročnější testy. Není pravděpodobné, že by tento plán mohly ohrozit současné neúspěchy. Společnost chce ještě letos zvládnout orbitální let.
Nyní testované prototypy jsou velikostně odpovídající finálnímu druhému stupni vyvíjeného stroje Starship, který bude podle SpaceX schopný dopravovat do vesmíru více než sto tun nákladu najednou, nebo až sto lidí při výpravách na Mars. První stupeň společnost pojmenovala jako Super Heavy. Jak jsme psali dříve, první je prototyp s označením BN1 (Booster Number 1). Ten ale nebude využit k testovacímu letu. Pro ten se počítá až s modelem BN2.
@Adamklotz_@SpaceX BN1 is a manufacturing pathfinder, so will be scrapped. We learned a lot, but have already changed design to BN2. Goal is to get BN2 with engines on orbital pad before end of April. It might even be orbit-capable if we are lucky.
30. března 2021 v 16:23, příspěvek archivován: 31. března 2021 v 9:34
Po kompletaci jednotlivých segmentů vznikne jeden celek s výškou 72 metrů.
Druhý stupeň bude mít šest motorů a bude schopen letů nezávisle na prvním stupni. Super Heavy má být stejně jako vrchní část Starshipu opakovaně použitelný stroj, což by mělo výrazně snížit náklady na vesmírné výpravy.
Oprava: Upravili jsme informace o prvním stupni, kdy bylo chybně uvedeno, že ke kompletaci bude použit prototyp BN1.
Společnost Xiaomi včera uspořádala „mega“ tiskovou konferenci, na které byla odhalena spousta nových smartphonů řady Mi 11 a několik dalších produktů. Na spekulovaný ohebný smartphone rodiny Mi Mix nedošlo, ovšem to nás nemusí trápit; byl totiž představen před malou chvílí.
Xiaomi Mi Mix Fold: 8“ displej sbalený na cesty
Zapomeňte na starý dvakrát ohebný koncept, který Xiaomi ukazovalo v předchozích letech. Právě představený Xiaomi Mi Mix Fold se inspiroval především u rodiny Samsung Galaxy Fold, takže se můžete těšit na obří telefon s ohebným displejem uvnitř a běžným zobrazovačem venku. Kvůli této konstrukci působí zavřený Mi Mix Fold jako dva telefony položené na sebe; tloušťka v tomto případě činí 17,2 mm.
Telefon bude k dispozici ve dvou variantách – standardní a keramické. První jmenovaná má tělo pokryté sklem Gorilla Glass 5 s keramickou texturou, druhá má pak keramická záda a „zlatý“ rámeček. Skleněný model váží 317 gramů, zatímco keramický 332 gramů; o žádného drobečka se tedy rozhodně nejedná.
Vnější stranu pokrývá vcelku klasický 6,5“ AMOLED displej s rozlišením 840 × 2 520 pixelů, obnovovací frekvencí 90 Hz a maximálním jasem 650 nitů. Rámečky okolo panelu jsou poměrně široké, navíc jej ještě narušuje výřez pro 20Mpx selfie kameru v pravém horním rohu.
Větší hitparáda se odehrává po otevření telefonu. Tu vyplňuje 8,01“ AMOLED displej s WQHD+ rozlišením (1 860 × 2 480 pixelů), maximálním jasem 900 nitů a podporou HDR10+. Obnovovací frekvence panelu je pouze základních 60 Hz, dotyky prstů jsou rozpoznávány dvojnásobně rychleji.
Poprvé s kapalinovou čočkou
Kromě selfie kamerky najdete na Mi Mix Fold ještě trojici dalších kamer s následující konfigurací:
Základní 108Mpx snímač se sedmi optickými členy o světelnosti f/1.75
Širokoúhlá kamera s rozlišením 13 Mpx, úhlem záběru 123° a clonovým číslem f/2.3
Speciální 8Mpx telemakro kamera, která poskytuje 3× optické přiblížení (až 30× digitální) a je schopná ostřit už od 3 cm
U poslední kamerky se zastavíme o něco déle, neboť její čočka je velmi unikátní. Jedná se o speciální čočku, kterou tvoří průhledný film naplněný kapalinou. Působením elektrických impulsů může tato čočka měnit tvar, což Xiaomi využívá k bleskurychlému ostření na různé vzdálenosti; díky tomu zachytí ostrý jak obraz v dáli, tak i velmi blízké objekty. Není přitom nutné bát se extrémních teplot; čočka má spolehlivě pracovat v teplotním rozmezí -40 až +60°C.
Fotoaparát pohání speciální čip Surge C1 ISP vlastní výroby, kromě univerzálního použití pro fotografie se můžete těšit i na záznam 8K videa při 30 fps.
Pod taktovkou Snapdragonu 888
Xiaomi Mi Mix Fold je pochopitelně vlajkový smartphone, tudíž v jeho útrobách najdeme čipset Qualcomm Snapdragon 888, který přináší nejen vysoký výkon, ale i podporu moderních sítí 5G, Wi-Fi 6 nebo Bluetooth 5.2. Přítomné je i NFC, a dokonce nechybí ani infraport. O chlazení čipsetu se stará speciální chladící systém „motýlkového“ tvaru, který kombinuje velkou výparníkovou komoru, termální gel a několik vrstev grafitových desek. Celková plocha pro odvod tepla má být 22 583 mm2, přičemž chlazena je nejen čipová sada, ale i teplo z 5G antén a systém nabíjení.
Do Xiaomi Mi Mix Fold je integrována duální baterie se souhrnnou kapacitou 5 020 mAh, kterou lze dobíjet výkonem až 67 Wattů; plné nabití zabere 37 minut. Podporováno je pouze kabelové nabíjení skrze USB-C a standardy QC4+ a PD 3.0, bezdrátové nabíjení chybí. Na těle telefonu nenajdete ani sluchátkový jack či slot na paměťovou kartu, musíte si vystačit se základní 256 nebo 512GB pamětí zkombinovanou s 12 nebo 16 GB RAM.
Xiaomi se chlubí nadstandardně kvalitním zvukem, který poskytuje hned čtveřice reproduktorů naladěných společností Harman Kardon. Tyto reproduktory a zvuková dutina o objemu 1,34 ccm mají umět zprostředkovat 3D zvukový zážitek.
Mi Mix Fold pohání operační systém Android 11 s nadstavbou MIUI 12, která je obohacena o několik specialit pro ohebný displej; např. desktopový mód.
Cena a dostupnost
Xiaomi Mi Mix Fold půjde na rozdíl od minulého Mi Mix Alpha do běžného prodeje, který bude v Číně zahájen 16. dubna. Ceny jsou následující:
Varianta 12/256 GB přijde na 9 999 CNY (asi 34 tisíc korun bez DPH)
Varianta 12/512 GB stojí 10 999 CNY (asi 37 400 korun bez DPH)
Speciální edice 16/512 GB s keramickými zády bude stát 12 999 CNY (asi 44 200 korun bez DPH)
O dostupnosti na našem trhu zatím nemáme žádné informace.
